Petr Fischer analytik BBC

Voliče zajímá bezprostřední výkon, informace z poslední doby, dokonce i to, jak se volební soupeři předvedou v posledních dnech před rozhodující chvílí střetu.

S touto do jisté míry nespravedlivou konstantou politiky se právě teď vyrovnávají občanští demokraté, kteří poslední tři roky sbírali vavříny za to, že se sociální demokraté hádali a nebyli schopni najít vůdce, který by přesvědčil voliče, že vláda je v rukách, které si s ní vědí rady.

S nástupem premiéra Jiřího Paroubka se situace podstatně změnila a ODS náhle cítí, že je na čase změnit strategii.

Černá kniha hříchů ČSSD má být jakýmsi účtem doby, kdy ODS byla v tuhé opozici a nepřipouštěla vládě jakýkoliv úspěch

"Černá kniha hříchů ČSSD" má být jakýmsi účtem doby, kdy ODS byla v tuhé opozici a nepřipouštěla vládě jakýkoliv úspěch.

Mirek Topolánek v úvodu knihy hříchů - což je mimochodem lehce infantilní a záměrně mediálně zaměřený název, který se směle vyrovná některým stejně prvoplánovým výrokům ministra zdravotnictví Davida Ratha - říká, že ODS nikdy nebyla v pozici nulové tolerance vlády.

Topolánek dokonce vypočítává, že 40 procent vládních zákonů ODS nakonec podpořila. Ale jak tomu mají voliči rozumět, když na tiskových konferencích a hlavně v rozpravách v parlamentu ODS tvrdila a razila opak.

Shrnutí hříchů afér ČSSD je určitě velmi záslužné. Voliči si mohou udělat pěkný přehled o tom, kolika aférami a podivnostmi nejsilnější vládní strana prošla.

Chybou na kráse je ale fakt, že několik afér, například obchody s Diag Human, začalo ještě v době, kdy u vesla moci byla ODS. Přesto není na místě tvrzení premiéra Paroubka, že černá kniha je dalším blábolem, na nějž není třeba brát zřetel.

Premiér se tímto výrokem postavil na úroveň ministra zdravotnictví Ratha, který včera tři hodiny přesvědčoval sněmovnu o nutnosti nucené správy ve VZP, přičemž nepředložil jiné důkazy než osobní dojmy a obecné apely na selský rozum

Druhá část "černé knihy" zkrátka naznačuje, že ODS daleko víc sedí role kritika, nežli tvůrce politiky

Aféry sociálních demokratů ODS shrnula docela dobře. Je vidět, že není úplně náhodou, jak rychle se Česká republika propadá na žebříčku zemí, které jsou schopny zabránit kypření korupčního pole.

Horší je to v druhé části, v níž se ODS snaží popsat hospodářské neúspěchy vlády. Všichni ekonomové vědí, že investiční pobídky Česku pomohly, ODS přesto tvrdí opak.

Topolánkův tým také klidně předkládá srovnání ekonomického růstu v nových členských zemích EU, přičemž nebere v úvahu, že Česko patří k nejbohatším novým zemím a růst české ekonomiky se nedá jen tak přirovnat k Lotyšsku, Estonsku, ba ani Slovensku a Polsku.

A porovnání daňových poměrů je už vůbec nepochopitelné, když se ODS podle informací z Jánského vršku vzdala rovné daně jako hlavního taháku voleb.

Druhá část "černé knihy" zkrátka naznačuje, že ODS daleko víc sedí role kritika, nežli tvůrce politiky.

Předseda Mirek Topolánek ale slíbil, že pozitivní fázi bude jeho strana pilovat na sobotním kongresu v Brně. Pro českou politiku by bylo mimořádně přínosné, kdyby se po neděli dalo říct, že se na jihu Moravy zrodila nová pozitivní ODS.