Ondřej Štindl analytik BBC

Předseda vlády si velmi libuje v tom, jak na rozdíl od svých předchůdců ve funkci dokáže prezidenta - z hlediska ČSSD - odkázat do patřičných mezí.

Konfrontacím s Hradem se nevyhýbá, dokonce někdy působí dojmem, že si v nich libuje.

Tváří se, že prezident neexistuje, na připomínky z Hradu nereaguje poplašeně nebo s plamenným odmítáním, ale spíše jako na cosi irelevantního

Aby ne, když v nich neprohrává nebo alespoň dokáže navodit dojem vítězství.

Našel proto také z psychologického hlediska vhodný modus operandi - tváří se, že prezident neexistuje, na připomínky z Hradu nereaguje poplašeně nebo s plamenným odmítáním, ale spíše jako na cosi irelevantního, momentálně možná obtížného, v dlouhodobé perspektivě ale bezpředmětného a nehodného nějaké hlubší pozornosti.

Spoléhá na to, že svého protihráče na Hradě tím tak hluboce urazí, až ten ztratí sebekontrolu a bude se dopouštět chyb.

Často mu ten předpoklad vychází, do jisté míry se tak děje i ve sporu o jmenování Davida Ratha do funkce ministra zdravotnictví.

Ve sporu s premiérem totiž Hrad jako by odvrátil pozornost od toho, co je důležité - tedy od způsobilosti Davida Ratha vykonávat funkci ministra zdravotnictví, ponechá-li si zároveň post prezidenta lékařské komory nebo si nechá jaksi podržet do doby než z ministerstva odejde.

Prezidentská kancelář zatím nepřišla s ničím, co by naznačovalo, že Paroubek svým jednáním v době jmenování nějak vybočil z místního úzu

Hrad zaútočil na premiéra kvůli jeho údajným lžím. V tomhle případě ovšem - jak alespoň nasvědčují známá fakta - nejde o věc principiální, ale jen procedurální.

O to, kdy přesně předseda vlády skončil s prací tam, kde by to z hlediska ministerské funkce mohlo být vnímáno jako střet zájmů.

Prezidentská kancelář zatím nepřišla s ničím, co by naznačovalo, že Paroubek svým jednáním v době jmenování nějak vybočil z místního úzu.

Prezidentův úřad může tím směrem pokračovat nicméně na to, aby Hrad ve sporu získal nějakým zásadním způsobem navrch, musel by premiérovi prokázat skutečně nějaký zlý úmysl a nezdá se, že by toho momentálně byl schopen.

Odvádí tím pozornost od Rathovy kauzy, která je daleko důležitější.

Ústavní právníci v ní většinou prezidentovi dávají za pravdu a nejen to, jeden nemusí být ústavní právník na to, aby odhalil, že na situaci, kdy prezident lékařské komory je zároveň ministrem zdravotnictví je cosi potenciálně velmi nezdravého.

A úmysl výkon funkce jen pozastavit je také dosti podezřelý.

David Rath se chce stát vrcholným politikem a vrcholná politika vyžaduje i odhodlání riskovat, pokud od ní někdo vstupuje a nechává si otevřená zadní vrátka, nepůsobí to důvěryhodně.

David Rath v pondělí naznačil, že věc s údajným střetem zájmů bude řešit nějakým čestným prohlášením, neřekl ale, jestli se funkce v komoře vzdá nebo ne.

Třeba to i udělá. Je to trochu paradoxní, ale pokud se tak stane a nový ministr bude jmenován, bude Paroubek - navzdory všem slovům, která kolem Rathova jmenování padla - zase působit jako vítěz.