|
Spor o jmenování Ratha | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
"Nejvyšší" politik českého státu Václav Klaus odmítl jmenovat prezidenta České lékařské komory Davida Ratha ministrem zdravotnictví - a má, pokud jde o věcnou argumentaci, v zásadě pravdu. Vypadá zcela absurdně a nebývale, aby prezident lékařské komory, to jest jedné zájmové skupiny v resortu zdravotnictví, získal nejvyšší funkci, a ještě si podržel tu profesní, chcete-li lobbystickou. David Rath - pravda - dopředu ohlásil, že je ochoten své "prezidentství" v lékařské komoře pozastavit - je ale velmi těžké určit, co se pod tím "pozastavením" skrývá. Proč není možné funkci prostě složit, vzdát se jí? Protože by ji získala Helena Fousková, která hájí lékaře se soukromou praxí a patří k Rathovým oponentům? Je to vysvětlení, které je nabíledni, byť se Davidu Rathovi nehodí do krámu. Jeho představa, že komoru povede vícečlenné "vedení", je v podstatě úsměvná - normální by snad bylo, kdyby v nepřítomnosti, respektive v "situaci dočasné nepřítomnosti", řídila hlavní instituci místopředsedkyně; odpovídá to stanovám komory i zdravému rozumu. Proti Václavu Klausovi se teď vytahuje kdeco: jeden z často opakovaných argumentů zní, že jeho jednání "odporuje ústavním zvyklostem". Jenomže to je argument značně relativní. Ústava České republiky je hodně mladá - a i kdyby tisíc expertů na ústavní právo tvrdilo, tak jako Václav Pavlíček z Univerzity Karlovy, že prezident se v otázce ministrů nemá příčit premiérovi a že ústava počítá s tím, že premiér ministra navrhne a prezident ho automaticky schválí, pořád je to jen teorie. Stačí vzpomenout Václava Havla a jeho otálení se jmenováním někdejšího ministr průmyslu Miroslava Grégra vicepremiérem. Marná sláva, ústavní tradici vytvářejí ústavní činitelé - a v této oblasti už na ni bylo "zaděláno" před několika lety. Co je naopak znepokojivé, je přístup předsedy vlády Jiřího Paroubka. Přišel s následující konstrukcí: pokud Klaus nejmenuje Davida Ratha řádným ministrem, udělá z něj premiér státního tajemníka a prvního náměstka na ministerstvu. Resort tedy bude formálně řídit ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, jehož Paroubek pověřil už minulý týden, ale hlavou se de facto stane David Rath. Je na laskavém čtenáři, aby posoudil, který z přístupů je právně akceptovatelnější: ten prezidentův, tedy "nejmenuji z těch a těch důvodů", nebo ten premiérův, tedy "nebude-li jmenování, vyřeším to takovou a takovou právní kličkou"? Zdaleka nejvíc ale českou politickou abnormalitu ilustruje fakt, že ke sporu mezi premiérem a prezidentem v takto vyhraněné a otevřené podobě vůbec došlo. Běžné by bylo, kdyby Jiří Paroubek jednal s Václavem Klausem dopředu, kdyby se ujistil, že jeho kandidát na ministra nebude mít problém. Jaksi mimochodem se ukazuje, že vztahy ministerského předsedy a hlavy státu jsou na bodu mrazu, že komunikace mezi Strakovou akademií, tedy sídlem vlády, a Hradem prakticky neexistuje. To není drobnost, byť to tak na první pohled může vypadat. A není to ani doklad politické vyspělosti obou hlavních aktérů sporu. Škoda: zvlášť když David Rath prohlašuje: "V krajním případě by mohl být započat proces odvolání prezidenta za porušování ústavních principů." Je tohle ještě kompetence ministra zdravotnictví? Otázka, kterou si autor této poznámky troufá jen položit. |
SOUVISEJÍCÍ ZPRÁVY Rath by se místo ministrem mohl stát náměstkem21. října 2005 | Česká republika Prezident odmítl jmenovat Ratha ministrem20. října 2005 | Česká republika | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||