Ondřej Štindl analytik BBC

Ta nejčastěji pokládaná zněla: Myslí předseda komunistů Miroslav Grebeníček svůj ohlášený odchod skutečně vážně? Nebo jen čeká na hlas pracujících mas, který ho přesvědčí, aby vydržel a parazity a ideologické úchylkáře z vrcholných stranických orgánů nekompromisně vymetl?

Sám Grebeníček do věci veliké jasno nevnesl. V rozhovoru pro páteční Právo na otázku, zda opravdu končí, odpověděl:

Ať už se ale rošáda ve vedení KSČM uskuteční nebo ne, čeští komunisté se velice zřetelně projevili jako strana zdaleka ne tak monolitní, jak byla v posledních letech vnímána

"V mém vyjádření říkám, že budu respektovat, když mi kompetentní orgán stanoví termín, kdy mám podat výpověď."

Určit si ten termín sám by podle předsedy KSČM bylo - jak řekl - "kapriciózní".

Jenomže právě o ten termín tady jde - pokud by ústřední výbor dal Grebeníčkovi nějakou velkorysou lhůtu, zbylo by dost času i na to zúčtování, případně zjištění, že v čele "očištěné strany" by se předsedovi i po dvanácti letech vyčerpávající práce najednou úřadovalo radostněji.

Ať už se ale rošáda ve vedení KSČM uskuteční nebo ne, čeští komunisté se velice zřetelně projevili jako strana zdaleka ne tak monolitní, jak byla v posledních letech vnímána.

Je to pochopitelné. Ve chvíli, kdy existuje o dost reálnější šance, že se strana bude nějakým způsobem podílet na moci, bere jednota obyvatel ideologického ghetta za své.

Ve chvíli, kdy existuje o dost reálnější šance, že se strana bude nějakým způsobem podílet na moci, bere jednota obyvatel ideologického ghetta za své

Vždyť komunisté obecně - a ti čeští zvlášť - nejsou zrovna proslulí tím, že by pro ně moc byla jen účelem k dosažení nějakých cílů, nikoli cílem sama o sobě.

Od strany, která vznikla jako dědička někdejší normalizační KSČ, která byla především nástrojem naplnění všelijakých vesměs nízkých osobních ambicí, se nedá čekat nic jiného, než že v ní sebevzdálenější perspektiva nějakých pašalíků, řekněme, poněkud naruší soudružské vazby.

Výměny vedoucích garnitur v komunistických stranách se v minulosti často neobešly bez krveprolití, to v současné KSČM jistě nehrozí. Nicméně i teď lidé na různých stranických úrovních kalkulují na jakou stranu se postavit - nejenom mezi komunisty se hodí skončit mezi vítězi.

Kouzelně se k problému postavil šéf KSČM na Vysočině Karel Tvrdý, když ve chvíli, kdy se schyluje k souboji mezi Miroslavem Grebeníčkem a Vojtěchem Filipem, pro čtvrteční Právo řekl, že nejlepší by bylo, kdyby Grebeníček zůstal, a pokud ne, tak jedině Filip.

Vliv Unipetrolu na ČSSD

Další záhadou, která v končícím týdnu zaměstnávala tuzemské novináře, je aféra kolem privatizace Unipetrolu.

Přistupují k ní dosti ostražitě, z prostředí Občanské demokratické strany a jejích sympatizantů jsou kvůli tomu také kritizováni: v době, kdy naplno propukl skandál s utajenými sponzory ODS, prý byli daleko razantnější, jejich současná opatrnost je jenom další důkaz jejich "fandění" vládě.

V současné chvíli ale těžko určovat nějakého viníka a taky čeho vlastně?

Je docela možné, že aféra kolem Unipetrolu skončí bez závěrů, neskončí ale bez důsledků

Aféra kolem Unipetrolu zatím neopravňuje k jiným závěrům než k povšechnému údivu nad tím, jací to roztodivní lidé se pohybují v nejvyšších patrech politiky a byznysu.

Koho z nich by si měl člověk vytipovat jako posla důvěryhodných zpráv?

Zdeňka Doležela na posledním pracovišti přezdívaného "lázeňský švihák", známého svou zálibou v kódování konverzace? Lobbistu Jacka Spyru?

Anebo - nejnověji - bývalého ministra zemědělství Jaroslava Palase, který teď z Bruntálu volá po očistě sociální demokracie? Muže, který vytáhl proti Stanislavu Grossovi poté, co se před několika měsíci prý vtíral do jeho přízně?

Vzpomínka na to, jak se v den jmenování někdejší Grossovy vlády, když se kabinet sledován hloučkem fotoreportérů, procházel z Hradu do Strakovy akademie, Palas úpěnlivě držel Grossových šosů, trochu brání tomu obsadit Palase do role kladného hrdiny.

Je docela možné, že aféra kolem Unipetrolu skončí bez závěrů, neskončí ale bez důsledků.

Stanislav Gross je už dnes jen jakýsi předseda nepředseda, respektive předseda z milosti Jiřího Paroubka. Premiérovi se nehodí proti Grossovi teď vytáhnout, protože by to vypadalo jako přitakání tomu, co z úst protagonistů aféry zaznívá o korupci v politice.

Pokud ale Stanislav Gross propadne ve stranických nominacích, těžko může ve funkci vydržet. Bylo by to zvláštní, kdyby si strana ponechala takového předsedu, jehož by se bála vystrčit do čela kandidátky, aby jí to neuškodilo.

Oblíbenec rowdies na kandidátce KDU-ČSL

České strany v minulosti před volbami na kandidátky často lovily různé osobnosti - rozuměj lidi známé vším možným, jen ne tím, že by měly nějaké strukturovanější názory na politiku.

Lidovci v tomto ohledu ale nikdy příliš nevynikali, snad i kvůli tomu, že jejich strana politicky reprezentuje ideologii, která v prostředí zábavního průmyslu není zvlášť populární.

František Straka je modla toho nejtvrdšího jádra fanoušků pražské Sparty

To se však prý má změnit, deníky tento týden zaznamenaly, že KDU-ČSL našla perspektivního kandidáta ve fotbalovém trenérovi Františkovi Strakovi. Vedoucí lidovečtí představitelé vidí padesátiprocentní šanci dohody.

František Straka je jistě osobnost výrazná, na hřišti i při vystupování v médiích projevuje sympatické zaujetí, ke křesťanské demokracii má prý blízko.

Jeho potenciální angažmá ve prospěch lidové strany má ale jeden trochu paradoxní aspekt.

František Straka je modla toho nejtvrdšího jádra fanoušků pražské Sparty. Poté, co o trenérské místo v ní přišel, zorganizovali jeho skalní příznivci dost nevybíravou kampaň proti jeho nástupci Jaroslavu Hřebíkovi.

František Straka mezi ně i v době, kdy už ve Spartě nepůsobil, občas zašel. Ještě jako trenér se párkrát projevil způsobem, který naznačoval shovívavost vůči rasistickým a násilnickým excesům sparťanských vlajkonošů.

Představa, jak ranaři s šálami v klubových barvách spořádaně vyrážejí k urnám, aby tam dali hlas pro "klidnou sílu", je svým způsobem neodolatelná

Lidovci se na české politické scéně stylizují jako strana zákona a pořádku. Možná, že úsilí o nominaci Františka Straky, je projevem snahy se - jak kdysi říkal Josef Zieleniec - trochu rozkročit.

Možná je za tím pokus stranického vedení o kolegiální výpomoc kolegům v hlavním městě, kde si KDU-ČSL tradičně nestojí zrovna skvěle a pár nových voličů, byť trochu nekonvenčních, by se mohlo hodit.

Každopádně představa, jak ranaři s šálami v klubových barvách spořádaně vyrážejí k urnám, aby tam dali hlas pro "klidnou sílu", je svým způsobem neodolatelná.