Ondřej Štindl analytik BBC

A Štěstí je skutečně film, který nad většinou zdejší produkce vyniká.

Nekritická adorace, kterou premiéra Slámova snímku vyvolala, je především implicitní soud o těch ostatních českých filmech

Vyjadřuje nějaký postoj k životu, jeví o ten život nějaký zájem, autoři i herci přemýšleli o postavách, to vše v místě nebývá vždy zvykem.

Navíc ústřední dvojice filmu - Toník a Monika zahraní Pavlem Liškou a Tatianou Vilhelmovou - jsou věrohodným způsobem podaní dobří lidé, těžko o jejich příběhu říci něco nepěkného, aniž by si člověk přitom nepřipadal jako pěkný lotr.

Jenomže ta až nekritická adorace, kterou premiéra Slámova snímku vyvolala, je především implicitní soud o těch ostatních českých filmech.

Myslet si něco o životě, zajímat se o něj - to jsou základní předpoklady proto, aby film, který by bylo možné považovat za umění, vůbec mohl vzniknout, pouhá skutečnost, že jsou naplněny, ovšem nezaručuje, že vznikne.

V současných českých podmínkách asi stačí i tyhle elementární věci na to, aby se film najednou jevil jako mimořádný. (Jistě to není vina Bohdana Slámy, jeho snímku ta obecná plochost ovšem dodává jakýsi lesk navíc.

Pavel Liška, Tatiana Vilhelmová a Aňa Geislerová jsou všichni velmi dobří - Geislerová možná dokonce v životní formě

V souvislosti s filmem Štěstí se skloňuje slovo autenticita. Kamera Diviše Marka také zaujatě snímá často bezútěšné scenérie panelákového sídliště v severních Čechách a okolní poraněnou krajinu, kde se film odehrává.

Někdy je ta bezútěšnost ale až příliš efektní a všechny ty vraky aut a počmárané zdi ve filmu až moc "hrají" a to, co mělo být věrohodné působí trochu vypočítavě.

S postavami je to podobné. Pavel Liška, Tatiana Vilhelmová a Aňa Geislerová jsou všichni velmi dobří - Geislerová možná dokonce v životní formě.

Jak se štábu podařilo dostat přirozeně a nijak cukrkandlově působící výkony ze dvou malých dětí, je záhada.

Problém je ve vedlejších postavách, které až příliš pohotově přicházejí s replikami, jež mají tu cosi osvětlit, jindy předat nějakou zkratkovitou moudrost.

Horší je, že z jejich chování někdy trčí autorský záměr, který není ukotvený v psychologii nebo osobní historii.

Z filmu Štěstí je úctyhodný pokus, který tak úplně nevyšel. Jeho mnohé přednosti ale stačí na to, aby se z něj stalo jakési štěstí v neštěstí českého hraného filmu

Nadšení některých kritiků nad tím, jak ve filmu Štěstí rezonuje jakási životní pravda a neředěná emocionální síla, může být oprávněné - málokdy třeba člověk ve film uvidí erotickou scénu, která je skutečně strašidelná.

Jsou v něm ale i místa, z nichž je až příliš zjevné, že je to všechno jenom film, pro který se věci inscenují, kde je všechno "jenom jako".

Z filmu Štěstí je tak nakonec úctyhodný pokus, který tak úplně nevyšel. Jeho mnohé přednosti ale stačí na to, aby se z něj stalo jakési štěstí v neštěstí českého hraného filmu.