BBCCzech.com | ČR | Týden v České republice

V Česku tento týden stouply ceny benzinu, což vyvolalo očekávatelnou paniku - v obavách z dalšího zdražování dorazily stovky lidí k pumpám, kde automobilisté tahali z vozů průměrně pět, deset kanystrů a začali si dělat zásoby "na horší časy".

Je dost legrační tu nákupní horečku sledovat: vypadá to, jako by začínala válka, šlo o život a každý litr benzinu měl cenu zlata.

Přitom jde ve většině případů jen o úsporu řádově desítek, maximálně snad stovek korun, uložený benzin se projezdí tak za měsíc a pak se tuzemští řidiči zase "vrátí k normálnímu způsobu života".

Těžko nevzpomenout na podobné, i když ještě o hodně vypjatější bláznění z počátku 90. let.

Když se tehdy zdražoval benzin, měli z toho největší hrůzu hasiči - v novinách se psalo třeba o chlapíkovi, který do zásoby nakoupeným benzinem naplnil ve stodole starou vanu, pár metrů od zápraží, kde s oblibou pokuřoval startky...

Zdá, že láska k "výhodnému nakupování", spojená s pseudoracionálním "myšlením na zadní kolečka" zůstává jedním z typických národních rysů:

Otvírá se nový obchod s elektronikou, jsou tam nízké zaváděcí ceny, šup do celonoční fronty na výhodný nákup; ohlásí se otevření nového supermarketu se vším možným, šup na autobus a klopýtat kamsi do polí; proslýchá se, že porostou ceny masa - no tak šup k řezníkům a naplnit mrazáky.

Mimochodem, jistí známí autora těchto vět neváhali před několika lety zakoupit mrazák, aby bylo výhodně nakoupené hovězí kam uložit. Mrazák stál několik tisíc, na hovězí se ušetřilo asi patnáct set.

Co z toho plyne: za prvé mají Češi dost peněz (výhodné nákupy vyžadují volný kapitál), za druhé mají hodně času.

K dalším národním rysům sice patří setrvalé brblání nad mizernou životní úrovní, ale život v srdci Evropy je sladký...

Výše uvedené potvrzují i odborníci. V sobotu vyšly noviny už po několikáté v tomto roce s titulky jako "Česká ekonomika rekordně roste".

V Mladé frontě DNES se píše, že růst ekonomiky zrychlil na 5,1 procenta, což je nejvíc od roku 1996, lidé to poznají na životní úrovni.

Jistý obchodník luxusním zbožím si libuje, že "exkluzivní kolekce sportovního oblečení pro ženy od návrhářky Stelly McCartney se v Praze prodávala lépe než v Paříži či Londýně."

Takže peníze naštěstí nejsou jen na benzin do kanystrů, zbývá i na tretry a na trenýrky.

Ministr průmyslu Milan Urban vývoj odvážně zhodnotil: "Naše ekonomika je tygr, který se dostal z klece."

Ne, že by jeden nechtěl s panem ministrem sdílet radost na dobrou předvolební zprávou, ale stejně se vtírá jakási pochybnost.

Zkušenost říká, že by politici měli s podobnými prohlášeními zacházet velmi opatrně: když naposledy mluvili o Česku jako o tygrovi, netrvalo to dlouho a přišly "úsporné balíčky".

Vláda se ale při zemi držet nehodlá. V polovině týdne schválila státní rozpočet na rok 2006, který novináři a ekonomičtí analytici označili jako "štědrý", případně "plýtvavý".

Utrácet bude stát víc než letos, počítá se s výdaji 958,8 miliardy korun. Vybrat se má 884,4 miliardy, schodek je 74,4 miliard.

Vláda by sice měla dodržet závazek (mimo jiné vůči Evropské unii), že bude snižovat deficit, nicméně protože očekává vyšší příjmy, prolomila tzv. výdajové stropy.

Zasloužili se o to sociální demokraté, lidovci a Unie svobody prý byli proti. Šéf KDU-ČSL Miroslav Kalousek tvrdí, že se dalo ušetřit ještě zhruba 15 miliard korun.

Těžko to vnímat jinak, než že se premiér Jiří Paroubek a ministr financí Bohuslav Sobotka rozhodli využít, co se dá, aby sociální demokracie nedopadla ve volbách mizerně, přičemž zájem stranický výrazně převážil na zájmem státu.

Další "rozpočtové" okolnosti znějí totiž poměrně znepokojivě: nejvíc porostou výdaje na sociální dávky, na které půjde o pětinu víc peněz než letos, budou se zvyšovat mzdy zaměstnanců veřejného sektoru, porostou důchody.

Ještě nedávno přitom vládní politici používali v každé větě slova "reforma veřejných financí". Teď to vypadá, jako by vyčerpávající reforma proběhla nebo se na ní pro jistotu zapomnělo.

Podle ekonomů hospodářský růst paradoxně škodí vládní politice, protože dává kabinetu pocit, že není třeba šetřit a přestavovat vyčerpávající sociální a zdravotní systém.

Analytik Pavel Kohout v této souvislosti v Hospodářských novinách píše, že Česko navzdory růstu nikdo ve světě nedává za příklad: Čísla sice vypadají dobře, ale vzhledem k neřešení fundamentálních problémů je to jen hra v nastaveném čase.

Jednou ovšem musí přijít doba, kdy se v novinách dočteme, že "český kabinet zahájil léčbu ekonomiky, která svůj růst dlouho financovala na dluh".

Použijeme-li příměr ministra průmyslu: existuje jisté nebezpečí, že se nedoléčený český tygr proběhne, cestou se zadýchá, zláme si nohu a zbědovaně se dovleče zpátky do klece, kde se bude několik let dávat dohromady...

A ještě jedna věc, která úzce souvisí s ekonomickým růstem i rozpočtem na příští rok.

Nový český ministr kultury Vítězslav Jandák spokojeně oznámil,že jeho úřad získal pro rok 2006 o 326 milionů korun víc, než se původně plánovalo.

Jenomže jednak ministerstvo kultury není samo, komu se zvýšily peníze, a jednak to podle všeho není výsledek výjimečných politických schopností Vítězslava Jadnáka, ale spíš dárek od Bohuslava Sobotky "na uvítanou" - ministr financí totiž větší peníze "do kultury" avizoval už dřív.

Celé to přitom vůbec nic nemění na faktu, že česká vláda dává na kulturu ostudně malé částky.

Letos ministerstvo kultury hospodařilo s částkou 5,757 miliardy korun. V tom jsou i výdaje na financování církví.

Na rok 2006 původně ministerstvo financí vyhradilo 5,482 miliardy. Letos tedy výdaje na umění a kulturu dělaly 0,49 procenta HDP.

Ve státech Evropské unie je běžné jedno procento HDP, v Polsku a v Maďarsku je to podobné.

Se stejným "jedním procentem" počítala do budoucna v roce 2001 česká vláda, když schvalovala usnesení o tzv. kulturní politice.

Vítězslav Jandák na sebe upozornil i oznámením, že bude v cizině hledat alternativní finanční zdroje na péči o památky a o národní kulturní poklad.

Doslova řekl: "Musíme najít klíč k bruselským a norským velkým penězům."

S Norskem se prý musí počítat proto, že "vydělává na ropě a chce přispívat na památky".

Je to řečeno s přímočarostí, která je panu ministrovi nepochybně vlastní - a je to výrok, kterého by se slušný politik neměl dopouštět.

Vypadá prostě poněkud divně, když země, která vytrubuje do světa, že je měsíc od měsíce bohatší a přirovnává se k tygrovi, není schopna dávat na své kulturní dědictví a kulturní rozvoj víc, než půl procenta HDP - a ještě má tu "odvahu" vyhlašovat, že by jí to měli zaplatit z ropy zbohatlí cizinci.

Nota bene jde-li o stát, který nejen během komunismu zdevastoval obrovskou část svého kulturního dědictví, ale jeho politické elity se ještě dnes tváří krajně znepokojeně, kdykoli se má nějaká "památka" vrátit původním majitelům.

Miliardář Radovan Krejčíř, který se před časem, když ho zatýkala policejní jednotka, sebral, odešel ze své vily a zmizel, žije i rodinou na Seychelách.

Policie ho podezírá z mnohamilionových podvodů a z přípravy vraždy, dostat Krejčíře do Čech ale bude krajně obtížné.

On i jeho rodina mají tamní občanství a Česko nemá se Seychelskými ostrovy smlouvu o vydávání stíhaných osob.

Zástupce velitele republikové policie Ladislav Kadeřábek o Krejčířovi říká (a není poznat jestli rezignovaně nebo udiveně):

Žalobce Vladimír Trýzna pak dovozuje, že Krejčíř si Seychely "nevybral náhodou".

Česká média budou mít aspoň o čem psát: teď se každý rok objeví několik zpráv o bahamském životě Viktora Koženého, na příště to budou informace o Krejčířovi. Kdo asi bude další?