Petr Brod redaktor BBC

Skutečných antifašistických veteránů žije dnes už velmi málo

Pokud odhlédneme od zmíněných příbuzných, nejspíše potomků, a známých těch lidí, tak skutečných antifašistických veteránů bude velmi málo.

Sám premiér Paroubek počítá s několika desítkami, historik Miroslav Kunštát s několika stovkami.

V té souvislosti je třeba si uvědomit, do jaké věkové kategorie lidé, kteří mohli aktivně vystupovat proti henleinovskému hnutí v českém pohraničí nebo proti nacistickému režimu, dnes spadají.

Pamětníků ubývá

Vezměme takový modelový příklad - někdo se narodil v roce 1920 v sudetoněmecké sociálnědemokratické rodině.

S nějakým náporem lidí, kteří budou chtít reagovat na výzvu českého ministerstva zahraničí, nelze počítat

Vstoupil do mládežnické organizace německé sociální demokracie, střetával se ve 30. letech s henleinovci nebo se za války zapojil do odboje a po válce byl vystaven diskriminaci ze strany československých úřadů prostě proto, že byl Němec.

Takovému člověku je dnes 85 let. Je pravda, že ještě například existuje organizace sdružující sudetské sociální demokraty, a to nejen v Německu, ale i například v Kanadě a ve Švédsku, kam se mnozí z nich vystěhovali po záboru českého pohraničí Hitlerem.

Většina už je ale v oné věkové kategorii mezi 80 a 90 lety. Je jich několik set a časopis, který vydávali, už před několika lety zanikl.

Takže s nějakým náporem lidí, kteří budou chtít reagovat na výzvu českého ministerstva zahraničí, nelze počítat.

Dokumentační projekt

Vláda chce dotovat třiceti miliony korun dokumentační projekt, u něhož zřejmě ještě není úplně dotažená příprava.

Badatelé, kteří budou chtít mapovat osudy sudetských antifašistů dejme tomu v roce 2007, najdou jen málo živých svědků

Vláda k tomu nepřijala žádné usnesení a v Černínském paláci se zatím připravuje tendr, tak aby se o ty peníze mohli přihlásit jako o veřejnou zakázku všichni potenciální zájemci.

Mluví se v té souvislosti o ústecké organizaci Collegium Bohemicum a o obecně prospěšné společnosti Živá paměť, napojené na pražskou Kancelář pro oběti nacismu.

Premiér naposledy přišel i s tím, že by se do věci mohly zapojit Akademie věd nebo Národní archiv.

Podle ministra zahraničí Cyrila Svobody by projekt měl začít koncem letošního roku a v roce 2008 by vyšla první zpráva o jeho průběhu.

Z výše uvedeného vyplývá, že ti badatelé, kteří budou chtít mapovat osudy sudetských antifašistů dejme tomu v roce 2007, najdou jen málo živých svědků.

Objevujeme Ameriku

Jistě bude mít pro budoucí generace význam to, že se na jednom místě v Česku soustředí dokumentace o sudetských antifašistech, i když sotva půjde o záznamy rozhovorů s žijícími svědky, ale spíše o archivní materiály.

Existuje mnoho publikací, které se tím či oním způsobem tou problematikou zabývají

Vzniká tak ale dojem, jakoby česká strana v tomhle případě tak říkajíc objevovala Ameriku.

Existuje už totiž mnoho publikací, které se tím či oním způsobem tou problematikou zabývají.

Většinou vycházely na Západě, ale i v češtině už máme publikaci nazvanou "Neznámé osudy", která zachycuje příběhy sudetských antifašistů a vyšla v roce 1998.

Překlady nestojí miliony

Především jsou tu ale důkladné práce Leopolda Grünwalda, sudetského komunisty, který žil za války v Moskvě a po ní ve Vídni.

Kdyby se tyhle knihy přeložily a vydaly v češtině, bylo by to v duchu toho středečního gesta a nestálo by to miliony

Ty vydal v 70. a 80. letech Sudetoněmecký archív v Mnichově. Takže pokud někdo chce zjistit, jak to třeba bylo s odbojem německých katolických kněží na Chebsku, sociálních demokratů v Orlických horách nebo komunistů v Brně, může si to tu nalistovat.

Grünwald uvádí stovky jmen a na jeho práci navazuje také mladší düsseldorfský historik Volker Zimmermann ve své knize o sudetských Němcích za války.

Kdyby se tyhle knihy přeložily a vydaly v češtině, bylo by to v duchu toho středečního gesta a nestálo by to miliony.