Viktor Šlajchrt redaktor týdeníku Respekt

Když šel jednou ráno do redakce, zaslechl na ulici výstřely a spatřil sběh lidu. Rychle zabočil do vedlejší ulice, aby se k ničemu nepřimotal.

Věci lásky a sexu mají nárok na věčnost, jenže demagogické hauzírování se svobodou je bolestně aktuální už víc než dvě stě let

Střelby se nebál, vždyť patřil k válečným veteránům, jako bystrý novinář však vytušil, že se děje něco významného, o čem by musel sáhodlouze referovat. A tak se raději odebral do kavárny.

Později se ukázalo, že se jako jediný profesionální novinář vyskytl u nejdramatičtějších událostí prvních let republiky.

Kdyby byl svědomitější, měly by Lidové noviny očité svědectví atentátu na ministra Rašína, a to přímo od svého kmenového redaktora.

Na klasika si vzpomenu vždy, když pocítím výčitky svědomí. Ač je mým hlavním novinářským oborem literatura, významné literární události spíš pomíjím.

Kdybych měl chodit na všechny knižní křty a premiéry, autorská čtení, besedy, sympózia či slavnostní předávání cen, nezbyl by mi čas na četbu.

Psal bych o textech, které bych znal z doslechu. Všeobecný pokrok k tomu zřejmě směřuje.

Zájem médií, potažmo veřejnosti se točí kolem výjevů, ať už jde o skutečné události nebo jejich inscenace - z těch se vyvine zhuštěná zpráva, jakýsi znak, jenž funguje jako hrací karta.

Proč se mořit s četbou Kafky, když dávno víme, že je trumfovým esem?

V Praze zrovna probíhá festival spisovatelů věnovaný odkazu Giacoma Casanovy, italského vzdělance a dobrodruha, jenž díky svým pamětem proslul hlavně jako sukničkář.

Bez této nálepky by se jeho jméno sotva dostalo do záhlaví literární události, jež se koná 207 let po jeho smrti.

Na festivalu se mimo jiné řeší otázka, zda je sex trestem za lásku, nebo láska trestem za sex. O výsledku rokování se jistě dozvím od svědomitějších kolegů, a tak jsem místo osobní účasti raději o samotě znovu otevřel knížku oslavencových esejí.

Intimní činnosti, jež jej proslavila, tu Casanova nevěnuje pozornost, zato pronikavě komentuje veřejné dění.

Dochází tu k pozoruhodnému karambolu: bytostná svobodomyslnost se v textech prudce střetá se stejně bytostným odporem k revoluci. V tomto případě francouzské, jejíž jakobínští protagonisté si umínili osvobozovat své bližní proti jejich vůli pomocí teroru.

Věci lásky a sexu mají nárok na věčnost, jenže demagogické hauzírování se svobodou je bolestně aktuální už víc než dvě stě let.

Košilatost Casanovovy pověsti získává v tomto ohledu další rozměr - díky drobné erotice si udržel zdravý odstup od velkých idejí.

Sám na stará kolena chovám ještě větší obdiv ke Karlu Poláčkovi, kterému k odstupu většinou stačila kavárna.