Daniel Kaiser redaktor BBC

Do 8. března probíhá výstava fotografií z totalitních let

Letošní výročí přichází v době vládní krize - intenzivně se přetřásá možnost menšinové vlády ČSSD, kterou by ve sněmovně nepřímo podpořili právě komunisté.

Během únorové krize v roce 1948 vystoupili odpůrci komunistů veřejně vlastně jen jednou - byli to studenti, kteří pochodovali na Pražský hrad podpořit prezidenta Edvarda Beneše.

Účastníci tehdejšího pochodu se organizují v Akademickém klubu 48 - předseda klubu Zdeněk Boháč přišel ve čtvrtek podpořit petici "Zrušme komunisty".

Podpisová akce zaštítěná senátory Jaromírem Štětinou a Martinem Mejstříkem si klade za cíl zákaz propagace komunismu - žádá za něj až pět let vězení a už se k ní připojilo víc než 16 tisíc lidí.

Lhostejná většina

Boháč věří, že petice vyburcuje lidi, kteří prý si neuvědomují, jak blízko se komunisté patnáct roků po převratu dostali k výkonné moci:

Nezájem lidí o politické dění u nás komunistům hrozně vyhovuje Zdeněk Boháč, předseda Akademického klubu 48

"Nezájem lidí o politické dění u nás komunistům hrozně vyhovuje. Drtivá většina národa, která je protikomunisticky zaměřená nechápe, že svou neúčastí na politickém dění vlastně komunisty podporuje."

Senátor Martin Mejstřík říká, že petice je i apelem na ČSSD, aby si ze současné vládní krize nepomáhala spoluprací s KSČM:

"Pro ČSSD je největším nebezpečím KSČM. Jestli si to neuvědomuje, tak má smůlu a samozřejmě my chceme apelovat na sociální demokracii, aby do holportu s komunisty nešla."

Menšinovou vládu socialistů za tiché asistence komunistů nechtějí ani ČSSD, ani KSČM vyloučit.

Mluví o ní často i lidovci - a také ODS varuje před čím dál užší kooperací obou levicových stran.

Laciné srovnání?

Sociálnědemokratického poslance Vladimíra Laštůvku ale tato varování, stejně jako případné paralely mezi únorem 48 a únorem 2005, dokáží rozčílit:

Přece žádný soudný člověk nemůže přirovnávat situaci, která byla v Československu v roce 1948, k situaci, která je v České republice v roce 2005 Vladimír Laštůvka, poslanec ČSSD

"Každý vidí, že paralela – podobnost se nabízí v tom, že se blíží 25. únor a mluví se o demisi ministrů. Koho by to nenapadlo?"

"Ale myslím si, že je to příběh, který nemá s realitou, ve které se pohybujeme, vůbec nic společného. Přece žádný soudný člověk nemůže přirovnávat situaci, která byla v Československu v roce 1948, k situaci, která je v České republice v roce 2005 – to je naprostá absurdita."

Stejně jako sociální demokrat Vladimír Laštůvka popírá paralelu mezi oběma únory také místopředseda KSČM Jiří Dolejš:

"Určitá symbolika výročí byla, je a bude populární, ale v tomto případě ta paralela kulhá na obě nohy, protože je odlišná mezinárodní domácí i zahraniční situace. Není tady subjekt stalinského typu, jako byla tehdejší KSČ, která musela poslouchat pokyny z Moskvy."

Podobnost čistě náhodná

Podle socialistického poslance Laštůvky antikomunistickou kartu vytahují příznivci současné stojedničkové koalice jak uvnitř ČSSD, tak v menších vládních stranách. Je to prý karta laciná a účelová.

Předseda lidovecké frakce ve sněmovně Jaromír Talíř ale nařčení nepřijímá.

Lidovci prý mají svoje historické zkušenosti - a kromě ještě čerstvé zkušenosti s odchodem z vlády Václava Klause před sedmi lety, která nakonec vyústila v opoziční smlouvu.

Je to podle Talíře právě zkušenost s demisí lidoveckých ministrů z Gottwaldovy vlády v roce 1948 a následným komunistickým pučem, co teď lidovce dál drží ve vládě, jejíhož předsedu sami vyzývají k demisi.

"Tahle strana ve své historii už dvakrát vystoupila z vlády a mám pocit, že ani v jednom případě to nakonec nebylo řešení, které bylo zvlášť dobré," říká lidovec Jaromír Talíř.

'Pravicová demagogie'

Bývalý stalinista a politický vězeň Jaroslav Šabata ale srovnávání dnešní situace s únorem 1948 považuje za pravicovou demagogii, ačkoliv ani on coby člen ČSSD v současné situaci bližší spolupráci obou levicových stran nefandí:

"Byl by to jistý regres, ale nikoli nastolení vlády krajní levice v této zemi - tedy nikoli obnovení toho, co spojujeme s únorem – to je hrubě nepřesné a je v tom kus demagogie, takové setrvačné, pravicově předsudečně, nekritické analýzy té situace," říká politolog Jaroslav Šabata.

Poraženým z února 1948 jako Zdenku Boháčovi se eventuální vtažení komunistů do vládních obchodů nelíbí nejen kvůli možným změnám v politice vlády, ale především s ohledem na památku všech obětí komunistického režimu.