Ondřej Štindl analytik BBC

A není vůbec nepravděpodobné, že se o tom přesvědčí i současná ministryně Milada Emmerová, třeba už jenom proto, že její etatistické představy se vymykají i tomu, co dosud bylo u sociálních demokratů obvyklé, nemluvě o tom, že současná šéfka resortu, řekněme, příliš neladí s modernizátorskou image, kterou ČSSD chtějí vtisknout premiér Stanislav Gross a ministr financí Bohuslav Sobotka.

Navíc i v kontextu dosti turbulentní historie resortu zdravotnictví v posledních letech, kdy nemine měsíc, aby proti politice ministerstva ostře neprotestovali tu lékaři, jindy odbory nebo pojišťovny, je výkon Milady Emmerové, jejíž koncepce se nezamlouvá prakticky nikomu - včetně některých vládních kolegů ministryně - svým způsobem výjimečný.

(...) na místo šéfa resortu přicházejí jaksi lehké váhy, které často navíc velmi rychle ztratí politickou podporu i uvnitř vlastní strany, lidé na odstřel

Dosavadní osud nové koncepce ale zároveň do jisté míry ilustruje postoj, který české vlády ke zdravotnictví zaujímají.

Je to postoj dosti fatalistický. Dalo by se z něj vyčíst, že české zdravotnictví v očích vlád představuje problém prakticky neřešitelný, na kterém si každý ministr musí vylámat zuby, některá ze zájmových skupin, které jsou na reformě zaangažovány, ho prostě nakonec dostane.

Proto na místo šéfa resortu přicházejí jaksi lehké váhy, které často navíc velmi rychle ztratí politickou podporu i uvnitř vlastní strany, lidé na odstřel. Z ministrů zdravotnictví samostatného Česka snad jen ten první - dnes již zesnulý Petr Lom - z úřadu odešel na nějakou prominentní pozici, v jeho případě to bylo velvyslanectví v Paříži.

Ti ostatní s odchodem z úřadu, buď odcházeli z politiky vůbec nebo na její okraj. Jenomže je možné, že právě tenhle zažitý vládní pohled na zdravotnictví je součástí problému.

Možná, že kdyby do úřadu jednou nastoupil politik nejvyšší váhové kategorie, situace by se pohnula - k lepšímu či k horšímu, ale někam. Nezdá se ovšem, že by kabinet Stanislava Grosse zrovna v tomhle ohledu chtěl začít tradici novou. Koneckonců v čase, který vládě zbývá, by toho už stejně moc nestihla.

Navíc, kabinet, který se snaží zvrátit propad preferencí, nějakou zásadnější reformu zdravotnictví bude jen těžko riskovat - doufat, že systém to alespoň do voleb nějak překlepe, je jistější.