Pohled z Měsíce na planetu Zemi nakreslil Petr Ginz v roce 1942

Obrázek nakreslil tužkou, tuší a štětcem čtrnáctitelý Petr Ginz v terezínském ghettu v roce 1942 krátce předtím, než ho nacisté zavraždili v Osvětimi.

Po více než šedesáti letech si obrázek vzal s sebou do vesmíru v roce 2003 první izraelský astronaut Ilan Ramon, člen posádky americké kosmické lodi Columbia, která při návratu vybuchla a jejíž posádka zahynula.

Stalo se tak 1. února 2003 - v den nedožitých 75. narozenin Petra Ginze.

Originál obrázku s názvem "Pohled z Měsíce na planetu Zemi" je v izraelském muzeu holocaustu Yad Vašem.

Sestra Petra Ginze, Chava Pressburgerová, která naposledy viděla svého bratra v Terezíně, vypráví:

"Když jsem o té známce slyšela, byla jsem samozřejmě velmi dojata. Možná víte, že vydání té známky je výsledkem iniciativy stovek českých občanů."

"Ti uspořádali na internetu petici a požadovali, aby byla vydána známka na Petrovu památku."

Známka vychází v nominální hodnotě 31 korun.

Pohledu z Měsíce na planetu Zemi Chava Pressburgerová popisuje:

"Je to kresba měsíční krajiny, jak si ji představoval můj bratr, tužkou a černým inkoustem. Z Měsíce je vidět Zemi. Jde jasně rozpoznat kontinenty. Hory na měsíčním povrchu jsou velmi strmé a na vrcholcích velmi ostré."

Podle ní její bratr předpokládal, že hory musí mít tak ostré vrcholky kvůli silné gravitační síle Země.

Nález na půdě

Pressburgerová připravila k publikaci také bratrovy deníky. Ty našel majitel domu v Praze-Modřanech na půdě. Petr Ginz si je vedl od září 1941 do srpna 1942.

Je to docela pravdivý obrázek o pocitech dítěte v těch těžkých časech Chava Pressburgerová

"Můj bratr Petr je napsal předtím, než byl deportován do koncentračního tábora. To bylo ještě doma v Praze, ale už po začátku nacistické okupace."

"Psal ty deníky každý den po dobu téměř dvou let až do deportace. Jeho deníky byly nalezeny v Praze teprve nedávno, " říká o vydání deníků Pressburgerová.

Podle ní to, že se deníky našly, byl zázrak: "Byly objeveny šedesát let poté, co je napsal. Bratr popisoval, co se každý den dělo. On to samozřejmě nepsal se záměrem, že to někdy vyjde, že to bude číst ještě někdo jiný. Takže to je docela pravdivý obrázek o pocitech dítěte v těch těžkých časech."

Svého bratra Pressburgerová naposledy viděla v Terezíně, když nastupoval do vagónu, který ho odvezl do Osvětimi.

Pro ni to byl velmi silný zážitek:

"Nesmělo se chodit moc blízko k vagónům, ale já jsem byla hodně malá a rychlá, a tak jsem proklouzla mezi dozorci a SS-many a uviděla jsem ho v takovém malém okénku. Podala jsem mu malý kousek chleba a to bylo naposled, co jsem ho viděla."