Ondřej Štindl analytik BBC

Korupce se podle průzkumu lidé v Česku bojí více než terorismu, za nejvíc zasažené úplatkářstvím považují politické strany a policii.

Politici čas od času Transparency International a její průzkumy zlehčují - jsou podle nich založené spíš na dojmech respondentů než na faktech.

To může být pravda, pokud jde o soudy typu "policie je nejzkorumpovanější ". Přizná-li někdo anonymně, že uplácel, asi se to zakládá na nějaké konkrétní zkušenosti, pokud se ovšem z nějakých důvodů nerozhodl lhát.

Navíc, i to, jaký dojem mají lidé ze společnosti, v níž žijí, může o čemsi vypovídat.

Lidé zkorumpovaní a korumpující, zdá se, představují voličskou skupinu svým rozsahem docela atraktivní.

Pokud ale vezmeme čísla z průzkumu vážně, dojdeme k tomu, že Češi mají velké obavy z toho, co sami v hojném počtu provozují - k těm 20 procentům uplácejících se musí přičíst dosti velká skupina těch, kdo úplatky berou.

Člověka by mohla napadnout až hříšná myšlenka, zda se za těchto okolností s korupcí v Česku vůbec dá něco dělat. Zda do českého společenského života není natolik vrostlá, že by se bez ní třeba až rozsypal.

Svým způsobem je to docela zvláštní, že se všechny politické strany proti korupci přinejmenším verbálně vymezují.

Lidé zkorumpovaní a korumpující totiž, zdá se, představují voličskou skupinu svým rozsahem docela atraktivní.

Prostředky boje proti korupci se nejčastěji nabízejí dva - intenzivní práce justičního systému nebo jakési znemožnění korupce, kterého by se mělo dosáhnout zjednodušením nejrůznějších úředních procedur, snížením počtu potřebných razítek a zprůhledněním všech procesů, při nichž ke korupci může docházet.

Ten první způsob v českých podmínkách znamená, že instituce, jež veřejnost považuje za nejzkorumpovanější - tedy politické strany - budou vytvářet podmínky pro to, aby s korupcí účinně bojovala složka, která je podle průzkumů co do zkorumpovanosti těsně druhá, to policie.

Samozřejmě, ve veřejnosti rozšířené dojmy není možné brát jako fakta, míra obezřetnosti, kterou česká policie projevuje v kauzách, týkajících se například politických prominentů, ale jako by něco napovídala.

Míra obezřetnosti, kterou česká policie projevuje v kauzách, týkajících se například politických prominentů ale jako by něco napovídala

Odvrácenou tvář může mít i to zjednodušení procedur, o němž mluví například občanští demokraté.

Jistě by bylo dobré, kdyby odpadla významná část byrokracie, která dnes v Česku reguluje kde co a někdy hraničí až se šikanou.

Na druhou stranu, existují i oblasti, kde ta regulace představuje veřejný zájem.

V něm může být například to, aby investoři nemohli masakrovat zakoupenou historickou budovu podle svých představ.

Dnes, pokud něčeho takového chtějí dosáhnout, musejí často někoho uplatit a dochází i k případům, že narazí na někoho, kdo se uplatit nenechá.

Pokud by se regulace v téhle oblasti zrušila, nemuseli by se uplácením obtěžovat a svoje plány by mohli uskutečnit rovnou.

Je pravda, že by tak byla z procesu vyloučena korupce. Stejně tak by ovšem na frak dostal veřejný zájem.

To vše samozřejmě neznamená, že by snaha potírat korupci byla nutně marná, a že by bylo lepší šetřit si síly na smysluplnější zápasy.

To šokované pohoršení, s nimž média většinou na výsledky průzkumů o korupci reagují, ale nepůsobí dvakrát důvěryhodně.

Korupce přece v Česku nepředstavuje nějakou cizorodou novinku. Prezident Václav Klaus byl nedávno kritizován za to že v projevu označil komunismus za součást české identity.

Věcně vzato přitom měl pravdu - alespoň v tom smyslu, že komunismus nebyl české společnosti násilím a zvenčí implantován, jako se to stalo jinde.

Svým způsobem se asi dá mluvit o určitém poklesu korupce oproti době před patnácti lety. Úplatky jsou sice vyšší, ale oblastí, kde se uplácí, je méně

Část obyvatel pro něj pracovala už dávno před válkou, aktivně ho chtěla a chce ho i dnes.

S korupcí je to podobné - má v Československu a později i v Česku dlouhou tradici. Byla rozšířená za první republiky, o době reálného socialismu ani nemluvě.

Svým způsobem se asi dá mluvit o určitém poklesu korupce oproti době před patnácti lety. Úplatky jsou sice vyšší, ale oblastí, kde se uplácí, je méně.

Člověk už většinou nepotřebuje složitou strukturu vzájemně si vypomáhajících známostí na to, aby si koupil banány.

Na tom, že se hodně uplácí vzhledem k té tradici není nic divného, zvláštní by spíš bylo, kdyby se neuplácelo.

Bylo by to jistě krásné, kdyby se nějak podařilo dosáhnout toho, aby míra korupce byla nižší. Jenomže právě ta vzývaná čistota a transparence - nikoliv korupce - představuje v Česku ten cizorodý prvek. Obtíže, s nimiž se prosazuje, tomu odpovídají a odpovídat budou.

Přívětivá tvář KSČM

Pokud dnes novinář pocítí potřebu být obletován, může mu pomoci návštěva tiskové konference komunistické strany.

Z výsledků posledních voleb a průzkumů veřejného mínění jako by vyplývalo, že komunisté jsou jediná strana, která pro ODS může představovat trochu vážnější konkurenci

Je dost pravděpodobné, že množství zářivých úsměvů, kolik mu budou adresovat pracovnice stranického sekretariátu, daleko přesáhne jeho obvyklou měsíční normu.

Nemluvě o tom, že teď před Vánoci bude muset odrážet nálet talířů naplněných doma upečeným cukrovím.

KSČM se prostě rozhodla nasadit přívětivý výraz. Když už i představitel konzervativního křídla místopředseda Václav Exner je ochoten připustit, že některé rozsudky smrti, které podepsal Klement Gottwald, asi podepsány být neměly, asi se něco děje.

KSČM jako by se najednou chtěla líbit - předseda Miroslav Grebeníček veřejně umyje hlavu soudruhům, kteří si na pražských Olšanech zřejmě s přílišným entuziasmem připomínali krvavé dědictví prvního dělnického prezidenta.

KSČM také ve čtvrtek vyzvala strany od Zelených až k lidovcům, aby v jednotné frontě zabránily nástupu "asociální pravice".

Má to svou logiku - z výsledků posledních voleb a průzkumů veřejného mínění jako by vyplývalo, že komunisté jsou jediná strana, která pro ODS může představovat trochu vážnější konkurenci.

Pokud by se stala gravitačním centrem, kolem nějž by se formovala nějaká alternativa pravděpodobné vlády ODS, dávalo by to jakýsi matematický smysl.

A výzvy KSČM ostatním stranám ke společnému boji jako by tu novou váhu komunistické strany potvrzovaly.

Rétorika o transformaci a snaha být přijatelnější stranou nemusí být jen příznakem sílícího vlivu KSČM. Stajně tak to může být gesto trochu zoufalé

Jenomže současný stav, kdy se komunisté pokoušejí nějak - alespoň rétoricky - transformovat, učinit přijatelnějšími, nemusí být jen příznakem sílícího vlivu strany, která si poté, co zesílila tak, že už ji téměř není možné ignorovat, připravuje půdu pro neodvratný vstup do vlády.

Stejně tak to může být gesto trochu zoufalé. Komunisté totiž možná dosáhli svého polistopadového zenitu, poslední volby jim dokonce přinesly drobnou ztrátu.

Pro generaci kolem předsedy Miroslava Grebeníčka představují sněmovní volby v roce 2006 poslední možnost dostat se k přímému nebo zprostředkovanému podílu na výkonné moci.

Pokoušejí se tedy projevit to, co komunisty vždy zdobilo - tedy schopnost pružně odsoudit či popřít, co je právě potřeba.

Jenomže tahle taktika spolehlivě funguje jenom ve společnostech, kde nezní víc hlasů než ten, který oddaně papouškuje poslední verzi stranické linie.