Adam Drda analytik BBC

Mají svou platnost, tak je tedy zmiňme.

Nedá se věřit, že by Grebeníček náhle prozřel

Především to říká právě Grebeníček, dosavadní představitel konzervativního proudu v KSČM, už starší člověk, který se ještě nedávno horlivě hlásil k odkazu "vítězného února". Nedá se věřit, že by náhle prozřel.

Na to navazuje další bod: Protože se nedá věřit, že by skalní komunista Grebeníček náhle prozřel a protože komunisté všech zemí a všech dob vždycky vynikali schopností pragmaticky říkat, co se zrovna hodí, bude za tím patrně nějaká strategie.

V čem by mohla spočívat? Politici KSČM pochopili, že sociální demokracie, jejich tradiční hlavní rival, stojí na pokraji úpadku - a pokoušejí se přivolat vlažné socialistické voliče. Pro ty se KSČM musí učinit o něco málo přitažlivější.

Čeští komunisté se jako poslanci Evropského parlamentu chtějí zapojit do západních moderních ultralevicových strktur

Další důvod je v Evropě: čeští komunisté se jako poslanci Evropského parlamentu chtějí zapojit do západních moderních ultralevicových strktur - a jejich dosavadní nostalgický pohled na stalinismus to zapojení komplikuje.

Bylo tedy třeba vyřknout z nejvyšších míst něco, co se dá naivnějším západním kolegům ukázat na papíře.

A nakonec: jelikož se komunistická strana v Česku opírá z podstatné části o voliče v důchodovém věku, o voliče, kteří jsou věrni tomu, co vyznávali většinu života, musí Grebeníček s tou distancí od minulosti zacházet nesmírně opatrně.

Mluvit o ní jednou, dvakrát, to se snad ještě snese, ale horlivě ji vyžadovat, to by mohlo způsobit u příštích voleb mírný otřes: Grebeníček může skalní komunistické příznivce naštvat, ale ne je vyděsit natolik, aby k volbám kupříkladu na protest nepřišli.

Přes to všechno je tu problém - v tom, co by vlastně Komunistická strana Čech a Moravy musela udělat, aby její distance od minulosti mohla být brána vážně - tedy otázka, jestli ta strana vůbec může udělat to, co po ní kdekdo žádá a co jí kdekdo vytýká.

Někteří sociální demokraté, i ti výše postavení, například Zdeněk Škromach, naznačují, že Grebeníčkovo prohlášení v zásadě "berou".

Potíž prý je, že přichází pozdě a "není jasné, jestli to bylo upřímné nebo konjunkturální". Kdyby se ukázalo, že to není "konjunkturální", spolupráce s KSČM by byla možná.

Kdyby se KSČM chtěla proměnit, musela by se přímo vzdát dlouhodobě deklarované návaznosti na svou předchůdkyni

Jenomže v tom je jádro pudla. Jakkoli to nechápou lidé, kteří měli ještě v roce 1989 v kapse rudou knížku, omluva KSČM za zločiny minulosti - respektive za zločiny spáchané v 50. letech - politicky vůbec nic neznamená.

Kdyby se KSČM chtěla proměnit, musela by se přímo vzdát dlouhodobě deklarované návaznosti na svou předchůdkyni.

Musela by odsoudit nejen "justiční přehmaty", ale ničemný předlistopadový systém jako takový.

Musela by - paradoxně - najít ke komunistickému období nesrovnatelně kritičtější vztah, než mají třeba dnes sociální demokraté.

Jenže i potom by zůstalo komunistické učení, z něhož přímo vyplývá omezování lidské svobody a lidských práv, žádná modernizace tenhle "prazáklad" ještě neodstranila.