Daniel Anýž redaktor BBC

Česká republika na vědu a výzkum uvolňuje zhruba 0,6 % HDP

Ministryně školství Petra Buzková v rámci akce ocenila několik vědců.

Zároveň se čtyřčlenný tým českých fyziků dostal do finále soutěže o prestižní Descartovu cenu.

Tu každý rok uděluje Evropská komise nejlepším vědeckým týmům.

Otázkou ovšem zůstává, zda to svědčí o zlepšující se kvalitě vědecké práce v Česku a zda je česká věda po letech stagnace opravdu na vzestupu.

Klíčovým ukazatelem její kvality, především pak kvality základního výzkumu, je publikační činnost.

Málo publikací

Profesor Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd si udělal soukromou rešerši úrovně svého oboru.

Srovnal publikační činnost českých vědců s několika dalšími zeměmi za posledních deset let a výsledek byl údajně tristní:

"V Maďarsku byla publikační činnost až dvakrát vyšší než z českých pracovišť, ve Finsku a Rakousku šlo až o desetinásobek," říká profesor Hořejší.

Profesor Hořejší je sám špičkový vědec, prezident Václav Klaus jeho práci před několika dny ocenil medailí Za zásluhy.

Jak Hořejší říká, úroveň základního i aplikovaného výzkumu v Česku příliš dobrá není:

"Někteří lidé ve vedení vědy raději dávají přednost měkčím kritériím," tvrdí.

Podle tohoto vědce si čeští akademici někdy vyvozují závěry, že stačí, aby stát přidal peníze a věda na tom bude lépe.

Více než před pěti lety

Řekne-li se vývoj a výzkum, vzápětí se ozve slovo peníze. Česká republika na vědu a výzkum uvolňuje zhruba 0,6 % HDP, což je s ohledem na růst HDP zhruba dvakrát víc než před pěti lety.

Od roku 2006 by se mělo financování výzkumu změnit

Na tom, že to je ale stálě velmi málo, se shodnou všichni, i profesor Hořejší. Vedle toho však upozorňuje, že i s tím málem, co je k dispozici, by se mělo zacházet lépe:

"V současné době je primárním problémem, jak se peníze utrácejí. Tedy jaké částky jdou k efektivním týmům a jaké naopak k těm, kteří tak schopní nejsou."

Nejvyšším státním orgánem, který se zabývá podporou české vědy, je vládní Rada po výzkum a vývoj.

Více do aplikovaného výzkumu

Její nový předseda, vicepremiér Martin Jahn, ve sněmovně uspěl s daňovou novelou, která nabízí podnikům možnost dávat mnohem více prostředků na výzkum a vývoj. Od toho si slibuje větší přísun peněz pro aplikovaný výzkum.

Zároveň rada vypracovala nový hodnotící systém úrovně výzkumu.

Cílem je, jak vysvětluje vědecký místopředseda rady molekulární genetik Vladimír Viklický, adresnější směřování peněz od státu k vědeckým týmům, po němž volá profesor Hořejší:

"Chceme, aby peníze šly v první řadě k těm nejlepším a k těm, kteří jsou schopni odvést práci. Od rozpočtu na rok 2006 budeme chtít, aby na nejvyšší úrovni rozdělení šlo jinak než doteď."

Dosud se podle Viklického přidělovaly ze státního rozpočtu peníze jednotlivým poskytovatelům, např. Grantové agentuře či ministerstvům, podle daného klíče a úspěšné instituce měly šance získat dodatečná procenta. To by se ale mělo změnit.

"Teď bude probíhat hodnocení a podle toho někam půjde víc a někam méně," tvrdí docent Viklický.

Peníze nebo svoboda?

Osmatřicetiletý vědec Pavel Jungwirt, který strávil dohromady tři roky na univerzitách v Izraeli a v Kalifornii, ale upozorňuje, že peníze nakonec ani ve vědě nejsou všechno.

Instituce mladé vědce příliš nemotivují

"Pro člověka, který se vrátil z ciziny a něco se naučil, jsou peníze důležité, ale stejně důležité je, jaká se mu dá šance a tvůrčí svoboda."

"V Česku máme vědu organizovanou hierarchicky. Vládnou v ní starší, zasloužilí, zkušení pracovníci, kteří od mladších vyžadují značnou dávku loajality a spolupráce," říká Jungwirt.

Jinými slovy, stále se cení, když si mladý vědec moc nevymýšlí a nepřidělává nadřízeným problémy.

Příležitost pro doktorandy

Pavel Jungwirth a jeho kolegové se prosadili díky tomu, že z ústavu, kde nenašli po návratu ze zahraničí vstřícnost, přešla celá skupina na své současné působiště, Ústav organické chemie Akademie věd.

Sám Jungwirth ovšem dodává, že měli štěstí, že zná dost kolegů, kteří byli po návratu ze zahraničí ve svém rozletu "přidušeni".

Podle profesora Václava Hořejšího se přitom bez těchto lidí česká věda nemůže pohnout z místa:

"Hlavně si myslím, že se málo dělá pro to, aby dostali příležitost mladí lidé, kteří strávili několik let na postdoktorských pobytech v nejlepších laboratořích ve Spojených státech. Aby mohli nastolit vlastní výzkumné programy."

Pavel Jungwirth patří k těm vědcům, o kterých profesor Hořejší mluvil. A perspektivu české vědy vidí trochu nadějněji než před devíti roky, kdy se vrátil ze zahraničí.

"Oproti roku 1995 je situace lepší. Peněz je víc, víc lidí si uvědomuje, že mladí vědci své místo na slunci musí vybudovat sami. U nás je výhoda, že systém má své mezery," poznamenává vědec.

Odvážní mají podle Pavla Jungwirtha šanci se prosadit, ale vedení výzkumných institucí je příliš nemotivují:

"Ideální by bylo, kdyby mladé vědce systém nutil, motivoval k samostatnosti. Tady je to spíš naopak. Prostor si musí vybudovat každý sám. "

Po slovech osmatřicetiletého chemika Pavla Jungwirta musí usoudit každý sám za sebe, zda je láhev české vědy poloprázdná či poloplná.