Martina Mašková Praha

Do ciziny odcházejí většinou vědci na přechodnou dobu

Takový je závěr studie, kterou si nechala vypracovat Evropská komise.

Právě odliv kvalifikovaných lidí označila mluvčí komise za možnou hrozbu pro nové členy EU.

Ze zprávy také vyplývá, že do stávajících členských zemí Evropské unie se bude chtít po 1. květnu stěhovat pouhé jedno procento obyvatel přistupujících zemí, tedy odhadem 220 tisíc lidí.

Celoevropský problém

Typickým migrantem je absolvent doktorandského studia nebo doktorand - či stále častěji absolventka - bez rodinných závazků.

Karel Klusáček, ředitel Technologického centra Akademie věd, které vědcům zprostředkovává informace o evropském výzkumu nevidí ale v odchodu expertů na Západ žádnou katastrofu:

"Nikdo se už dnes nepozastavuje nad tím, že odcházejí fotbalisté, tak nevím, proč by nám mělo vadit, že odcházejí mladí vědci.

Výzkumné instituce nepovažovaly uplatnění výsledků výzkumu do praxe - například podporou zakládání malých podniků - za jednu ze svých priorit Karel Klusáček

Otázkou je, proč odcházejí a co bychom mohli udělat pro to, abychom si špičky nějakým způsobem udrželi doma."

Karel Klusáček dodává, že odchody mladých vědců jsou celoevropským problémem.

Ve Spojených státech působí kolem 400 tisíc mladých vědců, kteří vystudovali za peníze evropských daňových poplatníků, pouze 10 procent z nich je ochotno vrátit se do Evropy.

Chybí napojení praxi

Udržet odborníky v České republice by podle Karla Klusáčka mohla pomoci přímočařejší cesta od vědy k průmyslu, což je to, co kromě financí láká experty na americká pracoviště.

"Výzkumné instituce, ať to jsou přední univerzity, nebo Akademie věd, nepovažovaly do teď uplatnění výsledků výzkumu do praxe - například podporou zakládání malých podniků - za jednu ze svých priorit," vysvětluje Karel Klusáček problém české vědy.

Připouští, že do jisté míry je překážkou také existující legislativa, která třeba neumožňuje pracovištím Akademie věd vkládat do takto vznikajících firem kapitál nebo vkládat know-how nějakým návratným způsobem.

"Je ale pravda, že ve vědecké komunitě platí stále ono pravidlo 'publish or perish', tedy 'publikuj nebo zahyň', a publikace jsou prostě na prvním místě. Spojení s praxí není většině výzkumníků vlastní," uzavírá Karel Klusáček z Technologického centra Akademie věd.

Možnost růstu

Ne všechny české laboratoře ale zapadají do škatulky "konzervativních evropských" pracovišť.

Na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd vede jednu z úspěšných výzkumných skupin docent Jan Konvalinka.

Jedním ze zdrojů financování výzkumu jeho laboratoře jsou evropské granty - momentálně finance z tzv. pátého rámcového programu Evropské unie. Co podle Jana Konvaliny vědcům brání zůstat v České republice?

Finanční zabezpečení, možnost založit rodinu a sehnat ubytování je v cizině jednodušší než tady. Ještě důležitějším faktorem jsou ale podmínky pro práci Jan Konvalinka

"Jsou to samozřejmě peníze. Finanční zabezpečení, možnost založit rodinu a sehnat ubytování je v cizině jednodušší než tady."

Ještě důležitějším faktorem podle docenta Konvalinky jsou ale podmínky pro práci. Financování vědy, ačkoliv se i u nás zlepšuje, nedá se srovnat s nejlepšími místy v západní Evropě nebo ve Spojených státech."

Podle docenta Konvalinky je také v ČR opomíjená možnost profesionálního růstu.

"Je velmi obtížné odborníky přilákat zpátky, protože se zeptají, co jim můžeme nabídnout. Musíte jim dát možnosti pro práci, které odpovídají jejich talentu."

Skupina docenta Konvalinky, která studuje enzymy ovlivňující působení viru HIV, je momentálně dvanáctičlenná. Na stáže do zahraničí prý její šéf své studenty přímo "vyhání".

Zkušenosti z ciziny

Jeden z jeho spolupracovníků, doktor Kvido Stříšovský míří na dva roky až pět let na prestižní místo do jedné z laboratoří university v Cambridge.

"Laboratoř jsem našel podle článků, které mě zajímaly. Pak jsem na internetu vyhledal adresu a napsal vedoucímu laboratoře. Dohodli jsme se, co by mě a jeho zajímalo dělat, našli jsme společné body, a tak dali dohromady návrh projektu, který jsem pak napsal jako žádost o stipendia," vysvětluje Kvido Stříšovský.

Dodává, že domluva s britskou laboratoří byla velmi neformální.

Čeští vědci neměli takové experimentální podmínky, hodně studovali, věnovali se více než my na Západě teoretickému myšlení virolog Charles Boucher

Podařilo se mu získat stipendia ze dvou evropských zdrojů: Evropské molekulárně biologické nadace a z 5. rámcového programu.

"Tento program tzv. postdoktorandských pobytů je koncipován všude na světě jako krátkodobé pobyty. Jde o to, aby člověk z domovské země šel do světa, tam se něco naučil, a přivezl to zpátky," říká Stříšovský.

Mnozí vedoucí vědeckých skupin ale připouštějí, že návraty do Česka se ne tak často uskuteční.

Teoretické myšlení

V den mé návštěvy vědci konzultovali své výsledky s kolegy ze spolupracujících evropských laboratoří.

Virolog Charles Boucher z University v Utrechtu mi vysvětlil, proč si kolegů z Česka a Maďarska váží:

"Jelikož neměli takové experimentální podmínky, hodně studovali. A věnovali se více než my na Západě teoretickému myšlení," říká vědec.

Podle něj je výhoda, že se Češi dokázali soustředit na jednu konkrétní oblast výzkumu.

Jak řekl, po 1. květnu očekává spíše větší příliv studentů než absolventů. Jeho univerzita navíc údajně kromě standardních studentských výměn experty neláká.

Profesor Hans Georg Kräusslich z univerzity v německém Heidelbergu toho v případě své instituce lituje:

"Musím zdůraznit, že Německo bohužel moc nedokáže usnadnit příchozím z nových členských zemí pracovní povolení. Dokonce získat tzv. zelené karty pro naše zahraniční spolupracovníky je velmi obtížné," říká renomovaný virolog.

Profesor Kräusslich dodává, že by spolková republika měla umět ocenit kvalifikovanou pracovní sílu ze zahraničí.

Z údajů české Hospodářské komory se přitom zdá, že k tzv. úniku mozků z Česka do sousedního Německa se neschyluje. Koneckonců celkové kvóty pro zaměstnávání českých občanů v Německu nejsou vyčerpány ani z poloviny.