Ondřej Štindl analytik BBC

Po zvolení Václava Klause prezidentem často zaznívalo, že postavení nástupce
Václava Havla na mezinárodní scéně bude ve srovnání s prvním českým prezidentem méně výrazné a jeho vliv menší.

Zároveň jsou ale média velmi dobrými přáteli Václava Klause, ať už o něm referují oslavně nebo kriticky.

Během půl druhého roku, co je ve funkci, se ale Václav Klaus dokázal v mezinárodním měřítku nějak etablovat.

S prezidentovým jménem je ve světě spojena soustavná kritika Evropské unie, která, vzhledem k tomu, že unie v současné době prochází dost turbulentním obdobím, přivádí k jeho slovům nové čtenáře a posluchače.

Václav Klaus ovšem nekritizuje jenom unii, ale také způsob, jímž o ní diskutují jiní - především v jeho vlasti.

Prezidentův úhel pohledu

Nahlížena prezidentovýma očima česká debata o evropských otázkách působí jako povrchní, nesoustavná, soustředěná na nepodstatné jednotlivosti a přitom ztrácející ze zřetele celkový obraz.

Taková kritika se jen těžko může minout cílem, podobně by se asi dala popsat mediální diskuse o tématech od filmu po zemědělství.

Na druhou stranu - jsou to právě ty Klausem kritizované charakteristiky tuzemských diskusí, které umožňují, aby se v nich prezident tak dobře uplatňoval.

Efektní soudy

Jakkoliv je k médiím kritický, vychází vstříc jejich potřebě efektních soudů, nezatížených nějakou komplikovanou argumentací, která by se třeba obtížně vyrovnávala s fakty.

Nahlížena prezidentovýma očima česká debata o evropských otázkách působí jako povrchní

Například jeho včera formulovaný názor, podle nějž se čeští politici a intelektuálové provinili nechutí mluvit o skutečných problémech - tedy reformě veřejných financí, zdravotnictví a školství. Místo toho rozebírají přijetí eura, jako by vycházel z nějaké virtuální reality.

Stačí probrat tuzemské noviny a člověk zjistí, že ta témata, jež prezident označil za upozaděná, se v nich probírají velmi často - asi častěji než souvislosti přijetí eura.

Zda se s těmi problémy také něco dělá, a pokud ano, tak zdali je to dostatečné a správné, to je věc jiná a prezidentovým vyjádřením nesouvisející. Prezidentova slova je tak možné vnímat jako příklad zvučného stanoviska, které se ale míjí se skutečností.

Silný názor

Vycházejí ale vstříc požadavku, aby zazněl, jak se říká, silný názor.

Vztah Václava Klause k médiím je prostě paradoxní. Kdysi dávno v nadsázce označil novináře za "největší nepřátele lidstva", rád projevuje ostentativní nechuť k tomu, co na straně žurnalistů vnímá jako povrchní vidění, a nedostatečný rozhled.

Zároveň jsou ale média velmi dobrými přáteli Václava Klause, ať už o něm referují oslavně nebo kriticky. Přinejmenším po něm nechtějí nic víc, než jim dává.

Uplatňují na něj stejné nároky jako na ostatní mediální osobnosti - tedy minimální. Hru podle mediálních pravidel prezident zvládá skvěle a dokáže jich také využít ve svůj prospěch. Těžko mu to vyčítat.