Václav Sochor, Robert Břešťan

Hamburk už navštívili bývalí nuceně nasazení z východní Evropy

Jak přispět k vyrovnání dluhů z minulosti? Pozvat nuceně nasazené a vězně z koncentračního tábora na výlet do míst, kde v těžkých podmínkách nedobrovolně strávili část svých životů.

Takový nápad alespoň pojali v Hamburku. Projekt s názvem "Dialog vnuků a vnuček" funguje už několik let a účastní se jej výhradně lidé z východní Evropy.

Jde o to ukázat, že se postoje na německé straně změnily Jiří Ježek, ředitel společnosti AGNES Praha

Koncentrační tábor Neuengamme a další místa v Hamburku tak už navštívili bývalí nuceně nasazení z Ruska, Ukrajiny a Polska.

Nyní přijela i první skupina z České republiky. V rámci projektu se cesty poprvé spolu s pamětníky zúčastnili i mladí lidé z Česka a Německa.

Dialog vnuků a vnuček

Jak potvrzuje Jiří Ježek, ředitel společnosti AGNES Praha, která cestu na české straně koordinovala, oslovit pamětníky a nabídnout jim možnost podívat se po šedesáti letech do Hamburku bylo docela obtížné.

"Před cestou na místa, kde prožili osobní utrpení, řada z nich projevovala obavy. Ale přesvědčilo je hlavně to, že se projektu účastní mladí lidé. Usoudili, že účast má smysl a že může dojít k nějakému dialogu," říká Ježek.

To potvrzuje i předsedkyně Terezínské iniciativy a účastnici akce Dagmar Líblová.

Projekt 'Dialog vnuků a vnuček' funguje už několik let

"Byla jsme ráda, že se to uskuteční. A zaujalo mě právě to, že se projektu účastní mladí. Působení na mladou generaci a informování o tom, co bylo, je totiž i cílem Terezínské iniciativy."

Částečně se podařilo naplnit i jinak spíš symbolický název projektu "Dialog vnuků a vnuček". Se dvěma českými nuceně nasazenými totiž opravdu jely jejich vnučky.

Projekt v utajení

Cesta i projekt samotný probíhal do jisté míry "v utajení". Jiří Ježek to vysvětluje "předběžnou opatrností před tím, aby se celá věc v médiích předem nezpolitizovala."

Zaujalo mě právě to, že se projektu účastní mladí Dagmar Líblová, předsedkyně Terezínské iniciativy

Podle jeho slov nejde totiž o žádné politické gesto, ale o dlouhodobý projekt, který má za cíl skutečně nabídnout z německé strany určitou satisfakci.

"Jde o to ukázat, že se postoje na německé straně změnily. To, co jsme v Haburku viděli, ukazuje, že se tam odkaz války a do jisté míry i pocit viny udržuje. Mladí lidé se velmi zajímají o to, co se tehdy stalo. Účastnící naší cesty tak mohli vidět, že jejich utrpení mělo nějaký smysl," doplňuje Jiří Ježek.

Pamětníci i mladí lidé navštívili všechna místa, s nimiž byly v Hamburku spojeny válečné osudy českých nuceně nasazených a vězňů koncentračních táborů. A to i přesto, že už nemají dávno původní podobu.

Pamětníci byli zaskočeni tím, jak silnou vinu z německé strany cítí

Místo koncentračního tábora je park, v ubytovnách, které sloužily jako lágry jsou technické budovy, a školy už desítky slouží skutečně jako školy a ne jako nouzové ubytovny.

Lepší než v Osvětimi

"Všichni do jednoho cestu brali pozitvně. Byli rádi, že o tom mohou mluvit, že se o ně stále někdo zajímá," ujišťuje koordinádor projektu, ředitel společnosti AGNES Praha Jiří Ježek.

Jak dodává, pamětníci byli sami zaskočeni tím, jak silnou vinu z německé strany cítí.

"Když jsme z Osvětimi přišli do Hamburku, pro nás to byla naděje, že přežijeme. Tuhle naději jsme v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau neměli," vzpomíná Dagmar Líblová a doplňuje:

"Samozřejmě to bylo i tak těžké. Tvrdě jsme pracovali bez dostatečné stravy a za těžkých podmínek. Přesto převažoval pocit, že jsme snad ušli plynovým komorám, které tam na rozdíl od Osvětimi nebyly."