Adam Drda analytik BBC

Začíná se něco dít: před Strakovou akademií se počátkem týdne demonstrovalo, protože premiér pověřil vedením úřadu vlády bývalého důstojníka pohotovostního pluku SNB Pavla Přibyla.

Na politické scéně to vře, protože poslanec Unie svobody DEU Pavel Kořistka prohlásil, že se ho opozice pokusila uplatit deseti milióny, aby vládě nevyslovil důvěru.

Jsou to novinky a velmi vážné věci, ale když je pojmenujete, je to jako by všechno zůstávalo při starém, jako by se pořád jenom rozvíjel dobře známý příběh.

Problém s Přibylem je pořád stejný problém vztahu k totalitní minulosti; problém s údajným úplatkem je pořád stejný problém s nedostatečnou vládní většinou. Ale vezměme ta témata postupně.

Nebyl to za komunistů žádný obyčejný nešťastník, který z nedostatku statečnosti vlezl do KSČ, aby mohl povýšit v zaměstnání

Pavel Přibyl v pátek resignoval na post šéfa úřadu vlády. Ať už se rozhodl sám nebo k tomu byl dotlačen, je to dobře, protože na tom místě zjevně neměl co dělat.

Nebyl to za komunistů žádný obyčejný nešťastník, který z nedostatku statečnosti vlezl do KSČ, aby mohl povýšit v zaměstnání.

Byl to člověk, který se rozhodl sloužit v esenbáckém pohotovostním pluku, určeném pro potlačování protitotalitních demonstrací, tedy přímo v represivním aparátu.

Rozhodl se být přímou oporou systému. Zkusme si představit, že by dnes úřad spolkového kancléře vedl někdo, kdo velel střelcům na berlínské zdi.

Přibyl se dost dlouho hájil - stačilo se podívat jak a hned bylo vidět, že sám dobře ví, co za komunistů prováděl.

Ve čtvrtečním vydání deníku Právo například napsal: "Důvodem veřejného honu na mou osobu i pověst je to, že jsem před patnácti lety byl policista a hrou osudu jsem byl v nesprávný čas na nesprávném místě."

Je to jedna průhledná demagogie za druhou: Na pana Přibyla se nepořádal žádný hon, pouze si spousta lidí nepřála, aby zastával vysokou funkci ve státní správě, existují přece stovky zaměstnání, kde si ho nikdo nebude všímat.

Důvod pobouření nezakládalo, že byl před lety policista, ale že velel rotě, která měla v náplni práce potlačování těch, kdo se domáhali základních práv a svobod.

Pan Přibyl taky nebyl "v nesprávný čas na nesprávném místě žádnou hrou osudu", ale proto, že se k tomu svobodně rozhodl.

Redaktoři Lidových novin udělali experiment a doslova opsali Přibylův sebe obhajující článek - změnili v něm jen jméno a dobu.

Z Přibyla se stal německý policejní důstojník Paul Hinzukommen, který se omlouvá respektive vykrucuje z toho, co dělal v protektorátu Čechy a Morava v roce 1944.

Ta parodie se dost povedla: kluzkost a neupřímnost Přibylovy argumentace se stala nepřehlédnutelnou.

Bádat nad tím, proč si Stanislav Gross do Strakovy akademie Pavla Přibyla vůbec přivedl a proč k takovému člověku inklinuje, je zbytečné.

Premiérova osobnost příznačně ukazuje tuzemský mravní relativismus: totalitní režim jako by pro něj přirozeně přešel v demokratický.

Není to tak dlouho, co jsem byl na vojně, a tam při každém posunu výše člověk říkal sloužím, tehdy socialistické, vlasti. Dnes se říká sloužím vlasti Stanislav Gross

Kariéru dělal ve straně, plné bývalých komunistů, jeho žena se kamarádí a spolupracuje s "královskou dvojicí" normalizační pop-music Františkem Janečkem a Michalem Davidem.

Když byl Gross před pár týdny na Hradě slavnostně jmenován předsedou vlády, prohlásil: "Není to tak dlouho, co jsem byl na vojně, a tam při každém posunu výše člověk říkal sloužím, tehdy socialistické, vlasti. Dnes se říká sloužím vlasti."

Mladý ministerský předseda je tady ztělesněním před- a polistopadové kontinuity.

Ve vrcholném okamžiku své politické kariéry si vybaví, jak sliboval věrnost sovětské kolonii a ještě k tomu to říká nahlas, protože mu to vůbec nepřijde divné. Jak se pak divit tomu, že Přibyla držel zuby nehty?

Dá se na to říct snad jen tolik, že když politikovi něco schází, má mít kolem sebe lidi, kteří mu to dodají, respektive vysvětlí.

Česká smůla je, že takoví lidé v české politice skoro nejsou - a v sociální demokracii jako by snad nebyli vůbec.

Nemyslím, že by Přibyl musel odcházet, každý má nějakou minulost. Zatím se neukázalo, že by někoho bil obuškem, žádný poškozený se neozval Milada Emmerová

Jen pro ilustraci - Ministryně zdravotnictví za ČSSD Milada Emmerová řekla novinářům: "Nemyslím, že by Přibyl musel odcházet, každý má nějakou minulost. Zatím se neukázalo, že by někoho bil obuškem, žádný poškozený se neozval."

Ano, to je "velká pravda" - každý má nějakou minulost. Jenomže ne každý dělal podobné věci, jako Pavel Přibyl.

Dokonce ne každý byl "hodně let v KSČ", jako paní Emmerová. Každý má nějakou minulost, ale jak už to tak chodí, někteří jí mají výrazně horší, než ti druzí.

Paní Emmerová sice nevysvětluje, jak měli lidé v roce 1989 poznat, že esenbák, s nímž přišli na demonstrací do styku, je Přibyl nebo někdo z jeho roty, za to si o kauze myslí své:

"Takové věci zbytečně otřásají společenskou atmosférou a lidi jsou z toho otrávení." Takže se mělo mlčet a zachovat pověstný klid na práci.

A co dělali koaliční partneři? Vláda jmenování Pavla Přibyla do čela svého úřadu nejdřív odsouhlasila, přestože její členové dostali životopis, v němž stojí, že Přibyla většinu osmdesátých let zaměstnávalo ministerstvo vnitra.

Pak ministři začali náhle vytýkat Stanislavu Grossovi, že jim nedal dost informací.

Když ale přišla na přetřes otázka, zda se má hlasování revokovat, požadovali - aspoň podle tisku - jen tři lidé: lidovci Libor Ambrozek a Milan Šimonovský a unionista Karel Kühnl.

Jak už řečeno, nakonec je samozřejmě dobře, že Pavel Přibyl odchází - bude-li chtít nějaký politik jmenovat do podobné funkce člověka s podobnou minulostí, zřejmě si to hodně rozmyslí.

Druhý "skandál týdne" je zatím dost neprůhledný, tedy jen stručně: poslanec Unie svobody/DEU Zdeněk Kořistka se svěřil redaktorovi Mladé fronty DNES, že mu před třemi týdny kdosi nabídl deset miliónů korun, když nebude hlasovat pro Grossovu vládu.

Nechtěl původně věc zveřejnit a neřekl, kdo mu ty peníze nabízel. Pouze si je prý jistý, že za tím stála ODS.

Je to dost informací na to, aby to znamenalo vážnou záležitost, ale příliš málo na to, aby se z toho daly vyvozovat nějaké závěry.

Kořistka měl snad logicky jít hned před třemi týdny na policii, což neudělal. Proč?

Šéf ODS Mirek Topolánek rasantně odmítá, že by někoho vyslal, aby nabízel úplatek, ODS požaduje policejní vyšetřování.

A hned je tu první nesoulad: Kořistka měl snad logicky jít hned před třemi týdny na policii, což neudělal. Proč?

Tvrdí, že nemá žádného svědka, což je dost slabé vysvětlení - policie má metody, jak postupovat v případech vydírání, a postup by mohl být v podstatě identický.

Na celé kauze je nejasné už to, co by vlastně ODS za těch deset miliónů dostala.

Nejistou možnost předčasných voleb, které by se konaly pouhý rok před volbami řádnými.

A proč by si členové ODS vybírali pro uplácení zrovna Kořistku, který je znám jako loajální unionista.

Je zkrátka třeba zachovat opatrnost: pan poslanec Kořistka se docela klidně mohl stát obětí nějaké nečisté hry, jejíž cíle mohly být různé.

Mohla mezi ně patřit například diskreditace šéfa ODS Mirka Topolánka, kterého v čele občanských demokratů vidí spousta lidí, jež se motají kolem politiky, vysloveně nerada.

Z řad vládní koalice ihned zazněl nápad, že kvůli aféře je třeba odložit hlasování o důvěře vládě, neboť je zpochybněna věrohodnost parlamentu.

Ale k čemu ten odklad může sloužit? Vláda musí předstoupit před poslance do 30 dnů od chvíle, co jí prezident jmenoval, z té lhůty jí zbývá ani ne polovina. Co se asi do té doby vyšetří?