Adam Drda analytik BBC

Měl to být čtivý dokument, sestávající ze zhruba deseti stran textu, obsahující "jasné" závazky. Teď je na světě skoro čtyřicetistránkový materiál, který je logickým výsledkem už téměř předvolebního koaličního kompromisu.

Namísto ohlašovaných formulací, jež měly nejspíš začínat slovy "vláda udělá..." či "vláda bude prosazovat..." se až příliš často objevují vágní úvody typu "vláda zváží..." nebo "vláda posoudí..."

Prohlášení je stále ve stavu rozpracovanosti Jaroslav Bureš, ministr bez portfeje Adam Drda o jazyku vládního programu

Přesně tak, aby všem zúčastněným zůstala otevřena zadní vrátka.

O tom, co kabinet hodlá a může prosadit v ekonomice, potažmo v sociální oblasti, se už toho už namluvilo hodně - uveďme tedy tentokrát ilustrativní příklady ze zahraniční politiky.

V programu například stojí, že "vláda si je vědoma potřeby existence smlouvy s Vatikánem." Z toho pochopitelně nevyplývá, jaká ta smlouva bude a zda bude vůbec nějaká.

Mnozí sociální demokraté dosud žijí v přesvědčení, že náboženství je opium lidstva.

Katolická církev je pro ně podezřelá organizace, která se snaží nepřípustně vymanit ze státní kontroly, a kterou je třeba permanentně podezírat z různých nekalých, často z Vatikánu řízených rejdů. Co je katolická církev pro lidovce, netřeba říkat.

Názory těchto dvou stran na postavení církve jsou principielně neslučitelné a při dosavadních jednáních o vatikánské smlouvě se to jasně ukázalo.

Vláda si tedy bude "vědoma potřeby existence" oné smlouvy, ale když se na ničem neshodne, nedá se nic dělat, smlouva prostě nebude, snad se připraví po volbách.

Na jiném místě čteme, že prioritou vládní zahraniční politiky "je snaha zabránit umělému rozdělování Evropy a Spojených států".

To na první pohled není špatné - euroatlantická vazba je základní téma doby, navíc některé výroky členů ČSSD v době irácké války naznačovaly, že čeští socialisté si nepřejí nic jiného, než přerušit s USA veškeré styky.

Zároveň se ale člověk musí dost podivovat: jaké umělé rozdělování? Rozkol kolem Iráku nebyl ani trochu umělý, šlo o zatraceně skutečný střet odlišných politických přístupů k diktátorským režimům a k terorismu.

Skutečná síla nebo slabost Grossovy vlády se ukáže až ve chvíli, kdy se začnou řešit konkrétní problémy Adam Drda, BBC

Navíc se do té formulace vládního programu - opět - vejde téměř cokoliv: záleží jen a jen na zahraničně-politických situacích, v nichž se vláda ocitne.

V praxi by citovaná věta mohla klidně znamenat, že pokud v budoucnu dojde mezi Amerikou a většinou Evropy k podobnému rozkolu, jaký nastal kolem Iráku, bude česká diplomacie postupovat "důslednou, osvědčenou a odvážnou" cestou v duchu hesla "držme se stranou a počkejme, jak to dopadne".

Byly to příklady jen pro ukázku, dalo by se jich uvádět víc.

Nemá se tím říct, že vláda je odsouzena k neúspěchu: může za dva roky udělat spoustu užitečných věcí především v různých technických a správních oblastech, může zjednodušit podnikání, zápisy firem do rejstříku, omezit byrokracii, snad i předělat zákoník práce atd. atp.

Jenom by se její programové prohlášení nemělo přeceňovat, protože fakticky jde jen o deklaraci dobrých úmyslů, jenom by se neměly přeceňovat její možnosti.

Podobně je zbytečné dělat klíčové vítězství z toho, že koaliční sestava dostane za pár dní důvěru ve sněmovně - Vladimír Špidla jí taky vždycky dostal.

Skutečná síla nebo slabost Grossovy vlády se ukáže až ve chvíli, kdy se začnou řešit konkrétní problémy a projednávat konkrétní zákony.