Adam Drda analytik BBC

Některé indicie již teď naznačují, že k zmíněnému cíli se možná dojít nepodaří. Na otázku, jak to s dokumentem vypadá, totiž vládní stylista včera odpověděl následující čtivou českou větou: "Prohlášení je stále ve stavu rozpracovanosti."

Problém bude zřejmě i s rozsahem, neboť dosud se Burešovi povedlo zkrátit pětapadesát stran připravovaného textu na čtyřicet - a za úspěch prý bude považovat, pokud jej ještě srazí na polovinu...

Prohlášení je stále ve stavu rozpracovanosti Jaroslav Bureš

Otázky jazykové úpravy vládního programu ale asi nebudou až tak důležité - a kdyby byl text napsán únavnou, nepříliš srozumitelnou úřední řečí, vlastně by to dost odpovídalo okolnostem, za nichž vzniká.

Premiér Stanislav Gross musí vyvažovat takové množství tlaků a zájmů, že je prakticky vyloučeno, aby z toho vzešel jiný než nesourodý, v lepším případě "bezzubý" dokument.

Vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn řekl BBC: "Programové prohlášení je o tom, co chce vláda dělat v globálu - a potom na základě diskusí o rozpočtech v jednotlivých letech se ukáže, co se opravdu dohromady může udělat."

To je pohled realisty: ať už se do materiálu napíše v obecných frázích cokoli, činy vlády se budou řídit nevalnými možnostmi českého státního rozpočtu - schodek nelze navýšit nejen kvůli koaličním dohodám, ale i kvůli mezinárodním závazkům.

A jaký je horší případ? Stanislav Gross sice říká, že jeho cílem je mít "akceschopnou a dynamickou" vládu, ale taková slova je třeba brát s velkou rezervou. Hlavním cílem Stanislava Grosse je přivést sociální demokracii za dva roky k takovému volebnímu výsledku, který by neznamenal konec jeho politické kariéry.

Musí tedy získat voliče - něco jim slíbit - a navíc se ještě vypořádat s rozloženou a názorově nesourodou stranou, jejíž členové a příznivci jsou asi nejvíc spojeni názorem, že stát se má bez ohledu na budoucnost chovat štědře k lidem s nízkými příjmy, tedy k voličům ČSSD, že má bohatým brát a chudým zvláště před volbami dávat.

V pracovních verzích programového prohlášení se objevovaly návrhy fantastických slibů, jako je postavení padesáti tisíc bytů ročně. Tahle věc z dokumentu kvůli tlaku ekonomických ministrů a menších koaličních stran podle všeho vypadla, ale další nákladné a diskutabilní věci, jako jsou plošné přídavky na děti či zavedení novomanželských půjček s vysokou státní podporou zatím ve hře zůstaly.

Pokud se Grossovi kvůli volbám nepodaří udržet takové tendence na uzdě a objeví se v programovém prohlášení, z čeho je pak bude vláda platit?

S rozpočtem hýbat nemůže a tak zbývá snad jediná možnost, totiž používat různé mimorozpočtové zdroje, jako je fond bydlení. Do těch je ale také třeba odněkud doplňovat peníze - a odkud jinud než z privatizací. Což by znamenalo, že se budou prohospodařovat tenčící se zdroje možných rezerv na důchodovou reformu.

Nakonec je tu i další nebezpečí - všeobecně se soustředí pozornost na ekonomickou stránku vládního programu, ale Gross potřebuje dělat úlitby nejen voličům, ale i svým stranickým oponentům, což může činit a podle všeho také činí v oblastech, jako je třeba zahraniční politika, která zrovna nepatří mezi hlavní sféry premiérova zájmu.

Česká republika si tak může na mezinárodní scéně způsobit za dva roky koaliční vlády potíže, které by příští kabinet horko těžko odstraňoval.