BBCCzech

Když premiér Gross jmenoval Pavla Přibyla, bývalého velitele roty v Pohotovostním pluk VB, šéfem Úřadu vlády, asi netušil, že by tak mohl spustit mediální vlnu, která se valí Přibyla spláchnout.

Vždyť mi ten člověk předtím v klidu dělal ředitele na ministerstvu vnitra, podivoval se premiér včera v televizi.

Pavla Přibyla odvolat nehodlá; nemá prý ve zvyku zbavovat se někoho, jen aby "vypadal populárně."

Premiér na Přibylovu obranu vypustil trochu mlhy: nejdřív zpochybnil, že by Pohotovostní pluk sloužil k potlačování demonstrací. Ale přesně to měl pluk v popisu práce, proto byl rok po protirežimních demonstracích ze srpna 1969 založen.

Gross také řekl, že pohotovostním plukem museli projít všichni, kdo k předlistopadové policii nastoupili.

To je v lepším případě polopravda: do zmíněného oddílu šel jenom ten, kdo se pro policii rozhodl už před vojnou nebo během vojny, čímž si službu vlasti zkrátil o patnáct měsíců, které dosloužil právě u Pohotovostního pluku. Většina příslušníků VB s tímhle oddílem žádnou zkušenost neudělala.

Další důležitá dělicí čára, přes niž včera premiér s lehkostí přeskakoval tam a nazpátek, probíhala plukem samotným.

Dvanáct set mužů z tabulkového stavu (na něž sváděl pozornost Gross) plukem opravdu procházelo do služeben VB, ale 400 dalších členů patřilo do stálého kádru - a jedním z nich byl i Přibyl. V pluku nesloužil patnáct měsíců, ale několik roků. Těžko by velitelem roty jmenovali člověka, který jenom prochází. Není prostě nic lehčího, než premiérovy polopravdy veřejně vyvrátit.

O novém českém premiérovi se traduje, že víc než na politiku dá na svůj veřejný obraz. Pokud tato teze platí, pokud mu před obličejem dostatečně dlouho přidrží fakta, může se stát, že Gross změní názor a Přibyla odvolá?

Může, musel by se ovšem naplnit jeden ze dvou předpokladů. Buď by mediální tlak musel mít výdrž - petiční hnutí posledních let byly vždycky jenom výkřiky, které zaduněly a odezněly - a musel by mít sílu.

Platforma za odvolání Přibyla by musela přerůst hranice Lidových novin. Předseda vlády dobře ví, že tyhle noviny zasahují nějakých 300 tisíc lidí, kteří by většinou ČSSD stejně nevolili.

Když zůstaneme jenom u novin - v sociálnědemokratickém milieu mnohem silnější deník Právo například za celý minulý týden věnoval Přibylově pendrekové minulosti pouhé dva texty, kritický sloupek bývalého disidenta Jiřího Hanáka a nepolemický rozhovor, kde si Přibyl v klidu řekl svoje.

Druhou možností je, že by premiéra k výměně klíčového podřízeného přinutili koaliční partneři.

Lidovečtí a unionističtí předáci mu ovšem Přibyla nejdřív schválili, až teď o víkendu se nechali slyšet, že se na něj přece jen ještě poptají. Tenhle zdvořilostní tón ovšem žádné bouchání do stolu nevěští.

Dovolí si bouchnout dva poslanci, zvolení do minulé sněmovny formálně na listině čtyřkoalice a neformálně jako zástupci lidského svědomí, tedy Svatopluk Karásek a Táňa Fišerová?

Paní poslankyně prý o tom zatím neuvažovala. Taky se ale připojila ke zmíněné petici. Protože text apeluje především na zákonodárce a politiky menších koaličních stran, píše vlastně Fišerová sama sobě. Stihne jí pošta doručit petici do 24. srpna, kdy se Gross chystá požádat sněmovnu o důvěru a každý jeden hlas bude pro něj mít cenu zlata?