Petr Fischer analytik BBC

Bude to přece až nová vládní sestava, která ponese politickou odpovědnost za plán hospodaření státu na rok 2005 a dosud není vůbec jisté, jak velké změny v rozpočtové politice budou požadovat nespokojenci v ČSSD, jimž Stanislav Gross chtě nechtě musí dopřát sluchu.

Ale už to, že odcházející ministři koalice, která se postupně znovu zvedá z popela, s jistou lehkostí odsouhlasili vyšší schodek, než na jakém se dříve dohodli, už tato skutečnost naznačuje, že v budoucím rozpočtování jsou možné jisté změny.

Unie svobody sice dopředu jasně řekla, že nadále trvá na tom, aby schodek veřejných financí byl v roce 2006 stlačen minimálně na čtyři procenta hrubého domácího produktu, ale co dnes ve vládě může unie.

Necelé dva roky, jež z velké části zabere předvolební kampaň, jsou příliš krátké na to, aby nejhorší rozpočtová zátěž ztratila na váze Petr Fischer, BBC

Mnohem silnější lidovci tak explicitní nejsou a spolu se Stanislavem Grossem si vystačí s tím, že stabilizace veřejných financí je pro novou vládu úkol číslo jedna.

Sociální demokracie, která se snaží znovu získat voličské body, rozhodně nemá důvod k tomu, aby tak zvanou stabilizaci uspěchala. A tak se dá docela dobře očekávat, že tlak na růst výdajů a tím i na vyšší schodek zejména ze strany ČSSD poroste.

Mohla by to být vážná koaliční překážka, ale nic není nikdy tak horké. Existují přece výdaje, které lze dostatečně ospravedlnit, třeba investice do školství nebo podpora rodin s dětmi, což je tradiční lidovecké téma. Možnosti tu tedy jsou.

To je ale pořád řeč jen o menší části rozpočtu, s níž se dá poměrně lehce hýbat. Zbylých sedmdesát až osmdesát procent rozpočtu pořád ovlivňují povinné výdaje státu na důchody a sociální dávky, což jsou oblasti, s nimiž nová vláda jen těžko pohne.

Sociální demokraté sice připouštějí, že důchodová reforma je nezbytně nutná, ale svoji aktivitu v tomto směru vyčerpali tím, že připustili dříve zcela odmítané zvyšování věku odchodu do důchodu.

V situaci, kdy se Stanislav Gross snaží získat voličské body u tradičního levicového voličstva, tedy především mezi důchodci a nižšími příjmovými skupinami, je prakticky nemožné, aby s důchody a sociálním systémem chtěl podstatným způsobem pohnout.

Kromě toho necelé dva roky, které z velké části zabere předvolební kampaň, jsou příliš krátká doba na to, aby nejhorší rozpočtová zátěž ztratila na váze. A kolik voličů hlasuje podle výše rozpočtového schodku?

Úvahy odcházející vlády se pohybují v řádu miliard, komu je přidat, a komu ubrat. Zatímco rozpočet by potřeboval myšlení, jež si umí poradit s řády daleko vyššími.

Nový kabinet, založený na velmi podobné dohodě, v němž i ministr financí pravděpodobně zůstane stejný, na tom těžko něco změní. Takže - někdy příště.