Petr Fischer analytik BBC

Komu dají, komu ne?

Když se dá více peněz potřebným, důchodcům, učitelům a lékařům, tedy skupinám, které jsou na financování státu přímo závislé a jejichž počet se rovná téměř polovině všech oprávněných voličů, je velká šance, že se to ve volbách vrátí.

Po prohře v evropských volbách dospěla ke stejnému závěru i velká část sociálních demokratů, což se projevilo i v jednáních o novém rozpočtu na příští rok.

Ministr financí Bohuslav Sobotka porušil všechny závazky a dohody, které vláda má vůči sobě a Evropské unii, a překročil rámec plánovaných výdajů na příští rok o 14 miliard.

Ani to ale českým ministrům nestačilo a chtějí daleko více.

'Ukládá to zákon'

O deset miliard korun se přihlásil například Zdeněk Škromach.

Někdy je lépe korunu vynaložit a z toho získat z toho dvě tři, než korunu nevynaložit a nezískat nic Zdeněk Škromach, ČSSD

Ministr práce a sociálních věcí tvrdí, že to není jeho výmysl odrážející změnu na politické scéně:

"Zákon nám ukládá zvýšit důchody, zvýšit životní minimum a chceme zlepšit situaci i v oblasti zaměstnanosti. Ani jako ministr to nemohu ovlivnit," říká Zdeněk Škromach.

Ministr Škromach připouští, že výdaje, o nichž mluvil, nejsou tak úplně nutné a že by vláda a parlament mohly rozhodnout o jejich snížení, ale protože v dnešní situaci k tomu není politická vůle, nezbývá než trvat na tom, co vyžaduje platný zákon.

Škromach se ale nijak nebrání tomu, aby příští vláda více investovala, například do boje proti nezaměstnanosti, který však podle ekonomů zatím mnoho nepřinesl:

"Někdy je lépe korunu vynaložit a z toho získat z toho dvě tři, než korunu nevynaložit a nezískat nic," vysvětluje Zdeněk Škromach, jemuž by nevadil větší deficit, než jaký dohodla končící vláda, jen když by vynaložené peníze byly vhodně investovány.

Podle starých plánů

Naopak lidovci a unionisté, bez nichž Stanislav Gross jen těžko vládu sestaví, trvají na starých rozpočtových plánech, obsažených v předchozí reformě veřejných financí.

Šéf poslaneckého klubu US-DEU Karel Kühnl má o způsobu, jak sestavit rozpočet, jasno:

"Tak, abychom byli minimálně na stejné vývojové linii jako dosavadní dohodnutá reforma, tedy tak, abychom v roce 2006 dokázali sestavit rozpočet tak, aby veřejné rozpočty měly deficit pod čtyři procenta hrubého domácího produktu," řekl v pondělním interview BBC Karel Kühnl.

Identický názor zastávají lidovci, je proto velmi nepravděpodobné, že by nový kabinet, v němž by byly obě jmenované strany, připustil zvýšení výdajů.

Boj o výdajovou strukturu

Velký boj se ale strhne o strukturu výdajů, přesněji o oněch dvacet procent, které přímo neurčuje zákon.

Jsem pro, aby Česká republika vydávala více na školství a rozvoj vědy a výzkumu Vladimír Laštůvka, ČSSD

Ekonom a poslanec ČSSD Jan Mládek, který je považován za umírněného reformátora, by rád viděl, kdyby sociální demokracie udělala v rozpočtu takové změny, aby bylo lépe vidět, že je to ona, kdo pomáhá lidem:

"Naše jsou všechna zvýšení, například sociálních dávek všude a pro všechny. Naši koaliční partneři se zaměřili spíše na to, aby ukázali jako jsou v místním rozvoji či při odstraňování ekonomických škod nebo při dopravních stavbách. To jsou věci, které na místní úrovni získávají body u voličů."

Jako nejkřiklavější příklad uvádí poslanec Mládek státní podporu výstavby nových bytů, kterou jako svůj úspěch prodává Unie svobody, ačkoliv ji ve vládě výrazně prosazovala ČSSD.

S tím, že přesun v důrazech, tedy to, čemu se říká změna rozpočtové struktury podle sociálnědemokratického přání, je hlavním úkolem budoucí vlády Stanislava Grosse, souhlasí předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka, propagátor návratu ČSSD ke skutečné levicové politice.

"Těžko budu akceptovat rozpočet, který bude někoho akceptovat a někoho ne - nemůžeme říct, že nemáme pro učitele, zdravotníky a důchodce a pro jinou skupinu občanů ano. O směřování k maastrichtským kritériím není pochyb," říká Laštůvka a své představy dále rozvádí:

"Jsem pro, aby Česká republika vydávala méně na subvence v zemědělství a více na školství a rozvoj vědy a výzkumu."

Hlas Vladimíra Laštůvky není osamocený, poslanců podobného ražení, má ČSSD více. Stanislav Gross jim v jednáních o rozpočtu bude muset vyjít vstříc, chce-li zachovat naději na udržení své budoucí vlády.

Pro Grosse, ale i pro unionisty a lidovce, je důležité, že koridor směrem k maastrichtským kritériím nechtějí překročit ani ti nejradikálnější.

Zbývá "maličkost": dohodnout se, kde přesně se bude škrtat, aby se našly peníze třeba na školství a vědu, což jsou investice, které lidovci a unionisté jistě podpoří.