Petr Fischer analytik BBC

Gross se jako premiér časem vydá do světa a bude muset jednat o velké globální politice, která ho v kanceláři na ministerstvu dosud šťastně obcházela

Jako nejpravděpodobnější se díky odchodu kritického poslanec Bielesze a vstřícnosti poslance Petra Kotta rýsuje staronová koalice.

Jak ukázala úterní schůzka lídru tří vládních stran, ani v programu nebude nic moc nového, snad kromě skutečně převratného nápadu, s nímž o den později přišel předseda Unie svobody Pavel Němec když prohlásil, že jeho strana se bude snažit zařídit, aby si lidé za své peníze mohli koupit více než doposud.

Jistě pěkný závazek...ale konec humoru a zpět k vážnějším věcem, jde přece o budoucnost republiky.

Už to tak vypadá, že mužem číslo jedna je v těchto dnech provizorní předseda ČSSD Stanislav Gross.

Leží na něm největší tíha odpovědnosti, je to on, kdo musí kličkovat mezi levicovými nadšenci v Lidovém domě, kteří po vlastně dobrovolném odchodu Vladimíra Špidly chtějí dostat něco navíc.

Ale kličkovat musí i mezi komunisty a konzervativními lidovci a přitom všem ještě musí myslet na to, že se jako premiér časem vydá do světa, bude muset jednat a mluvit o velké globální politice, která ho ve sněmovně a v kanceláři na ministerstvu dosud šťastně obcházela, nechávajíc jej v bezpečném klidu.

Věci se však hýbou kupředu a začíná být pomalu jasné, že mužem číslo jedna v jednáních o vládě není Gross, nýbrž šéf lidovců Miroslav Kalousek, protože to bude on, kdo v této hře o kabinet tahá za nejsilnější provazy.

Hlavně bez komunistů

Gross si pořád nechává otevřenou jakousi cestičku ke komunistům, ale i z jeho dopisu spolustraníkům, který se dostal na veřejnost v pátek, je jasné, že k otevřené spolupráci s komunisty ve formě koalice či eufemisticky řečeno tiché podpory se současný šéf ČSSD neodváží.

Protože Občanská demokratická strana nadále hraje hru na pevnou nekompromisní opozici, jež myslí jedině na předčasné volby, nezbývá Grossovi než vyjít s Kalouskem.

Lidovecký předseda se invenčně chopil klasické látky a stanovil si hned několik Rubikonů, které nehodlá překročit.

Žádá alespoň v obrysech reformní program vlády a pokles rozpočtových schodků, negativně se vymezuje vůči svému případnému vstupu do vlády.

Oficiálně necítí potřebu být ve vládě, protože vše údajně lépe kontroluje ze sněmovny, ale z jeho chování je jasné, že by raději vstupoval do vlády v mnohem výhodnější a ideově přehlednější pozici, což se mu může splnit jedině po příštích volbách.

Gross bude muset Kalouska uspokojit ve všech třech bodech, jinak se s jeho podporou může rozloučit.

Jak uspokojit Kalouska

Poslední třetí bod, tedy Kalouskova jistící pozice v parlamentu, nebude žádnou velkou překážkou, pokud se ovšem nenaplní bláznivé spekulace o tom, že Kalousek chce být ministrem financí.

Tradiční levicový program se kvůli rychlým změnám podoby světového hospodářství proměnil v zábavné čtení pro pamětníky

Ale upřímně řečeno: Mohl by být Kalousek efektivním správcem státní pokladny ve vládě, jež má sociální demokraty vrátit mezi populární strany myslící především na lidi?

Dala by mu sociální demokracie usilující o ohnutí křivky popularity směrem nahoru tak důležitou funkci správce penězovodů a privatizační agendy?

Jedině kdyby se spokojila s tím, že se začne skutečně šetřit a potřebovala větší kus odpovědnosti distribuovat mimo Lidový dům.

Splnit první dvě Kalouskovy podmínky - reformní plán a snižování schodků - totiž bude pro Grosse poměrně velký balvan.

Ne snad, že by mu v tom nepomáhal vnější tlak ekonomických okolností.

Naopak, české hospodářství potřebuje snižování dluhů a stabilizaci rozpočtu jako sůl, když už kvůli ničemu jinému, pak kvůli přijetí eura.

Jenže prozatímní předseda ČSSD se musí vyrovnat s tlakem ještě větším.

Stabilizace rozpočtu versus tradiční levicové hodnoty

Se silou stranických nespokojenců, kteří žádají návrat k tradičnímu levicovému programu, který se ale kvůli rychlým změnám podoby světového hospodářství během několika let proměnil v zábavné čtení pro pamětníky.

Kalousek ustoupit nemůže, jinak by jako předseda rozpočtového výboru a člověk peněz jen těžko mohl ospravedlnit účast lidovců v novém kabinetu

Kalousek ustoupit nemůže, jinak by jako předseda rozpočtového výboru a člověk peněz ve všech možných významech tohoto slova jen těžko mohl ospravedlnit účast lidovců v novém kabinetu.

Rétoricky je možné cokoliv, fakticky jen málo. Schopnost kličkování a úspěšné negociace musí Gross osvědčit především mezi sociálními demokraty.

V půli týdne Grosse i Kalouska z politického jeviště svižným krokem vyhnala jiná výrazná postava - prezident Václav Klaus.

Klausův boj

Hlava státu se pustila do boje na dvou rozdílných frontách.

Na první linii prezident bránil vnitřní zájem, když vyzval ke změně volebního systému.

Na druhé bojoval o dobré jméno České republiky v zahraničí, které podle jeho názoru poškodil ministr zdravotnictví Kubinyi tím, že na popud stvořitelky osudově kladně predestinovaného čarodějnického kluka Harryho Pottera zrušil klecová lůžka v psychiatrických léčebnách.

Jaká atmosféra panovala na koberci Pražského hradu nejlépe ilustrovala fotografie, která se druhý den po schůzce Klaus - Kubinyi objevila ve všech novinách.

Prezident dlouze natahuje ruku k pozvání ke stolu, ministr po vzoru malého kluka vědomého si svého prohřešku sklání provinile hlavu na prsa.

Na jinak jistě vážné záležitosti je legrační ještě jedna okolnost.

Prezident zuřivě bránil české psychiatry, kterým podle něj ministr zdravotnictví podráží nohy.

Avšak o informace o skutečných poměrech v českých ústavech a využívání klecových lůžek se informoval až ex post na setkání s českými psychiatry.

Ani tato komická rovina nezamlží důležitost započaté diskuse, která se ovšem časem omezila pouze na to, zda sítě slušně nahradí klece či zda je lepší medikace, nebo zda je v českých finančních poměrech vůbec možné ochránit jisté pacienty před sebou a ostatními bez sítí, klecí a prášků.

'Lidskost' Rowlingové versus racionalismus prezidenta Klause

Cestu z tohoto bludného kruhu naznačil až Cyril Höschl, jenž by se po vzoru zahraničí přiklonil k rozdrobení velkých léčebných ústavů na menší terapeutické buňky, v nichž je k člověku stiženému duševní chorobou přece jen blíž.

Politik, prezident a především vědec proti tomuto příliš laickému a neinformovanému postoji protestuje, odmítá skandalizaci rozumu, pere se za něj a s ním i za humanismus mříže

Höschlův výrok zpětně zajímavě dokreslil mediální konflikt pohledů mezi spisovatelkou a politikem-prezidentem, jenž ve veřejných vystoupeních, zejména v cizině, dává takovou váhu svému akademickému zázemí.

Duchovní matka Harry Pottera mluvila o lidské rovině problému, její apel, zdá se, nakonec vycházel z nemožnosti přijmout skutečnost, že lidé rozumem označení za nerozumné jsou odstraňování z dohledu, přičemž jejich vyloučení ještě zdůrazňuje bariéra mříže.

Politik, prezident a především vědec proti tomuto příliš laickému a neinformovanému postoji protestuje, odmítá skandalizaci rozumu, pere se za něj a s ním i za humanismus mříže.

Etické konflikty v postmoderní společnosti jsou vedeny právě tady - mezi laikem a politikem, který laikovi vyčítá jeho nedoučenost a tudíž nekompetentnost v rozhodování a relevanci názoru. – Ať už jde o mříže, jadernou elektrárnu, eutanázii nebo geneticky modifikované potraviny.