|
S. G., mašinfíra dějin | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vladimír Špidla si v domácí politice před dvěma roky vytkl jeden veliký cíl: zpřetrhat nezdravé spojenectví mezi ČSSD a ODS, zavést do politiky průhledné praktiky. V takovém případě museli odstupujícímu premiérovi včera udělat radost občanští demokraté, zato jeho druhdy hlavní spojenec Stanislav Gross ho asi zarmoutil. Předseda ODS Mirek Topolánek stylově odmítl Grossovy avantýry, nabídku na pár kontrolních funkcí odměnou za toleranci vládě. Na druhou opoziční smlouvu prý nemá chuť. Zato Gross se poslance Mariana Bielesze, který se před časem odhlásil z vládního tábora, zbavil tak elegantně, že ještě dlouho neustanou spekulace, jak to bylo doopravdy. Pověsti o tom, že Bielesz za odchod z parlamentu dostane několik milionů korun, kolovaly už pár dnů. Po včerejšku to podezření řádně ztěžklo a i kdyby stálo úplně na vodě, spoustě lidí jej asi jen tak někdo nevymluví. Demokracie po včerejšku na pověsti nezíská. Proč ale jde dnes Gross na schůzku s předsedou KSČM Miroslavem Grebeníčkem, když už má sněmovní většinu takřka jistou? Ze slušnosti? Minulý týden sám řekl, že "jedna věc je hlasování o důvěře vládě a druhá to, že opozice by měla mít větší možnost podílet se pak na správě země." Prý komunistům nabídne to samé, co ODS, jenom v menším rozsahu. Ve skutečnosti ale Gross na schůzku nese daleko větší obnos. Těžko říct, jestli si to uvědomuje. Miloš Zeman o svém bývalém korunním princi v sobotních Lidových novinách řekl, že se v politice naučil jen korumpovat, zavazovat si ostatní přidělováním postů. Dnes půjde o víc. Schůzkou s Grebeníčkem ale Gross prolamuje jednu z posledních obručí, které kolem komunistů postavili demokraté začátkem devadesátých let. Že už jsou "rudí" z ghetta definitivně venku, slyšeli jsme za posledních pár let vícekrát. Odkud, z jakého ghetta, by je Gross ještě mohl vyvádět po loňské volbě prezidenta? Tehdy jejich parlamentní klub navštívili všichni kandidáti, kteří o zvolení opravdu stáli, neváhal ani vrchní konzervativec Václav Klaus. Takhle argumentují Zdeněk Škromach, Jan Kavan, prakticky všichni v ČSSD, kdo si přejí mít v komunistech opěrku, o jakou se lze opřít kdykoliv a bez uzardění. Jenže pomáhat u volby prezidenta je o několik stupňů slabší káva než pomáhat při formování vlády. Zkusme si představit, co by se v podobné situaci strhlo před dvěma roky. Tenkrát měl ještě Grossův předchůdce Vladimír Špidla co dělat, aby vysvětlil, proč trvá na zastoupení komunistů ve vedení sněmovny. Ještě před čtyřmi roky se Špidlův předchůdce Zeman při schůzkách s Grebeníčkem dokonce snažil schovávat. Dnes zve takřka už designovaný premiér šéfa komunistů k politickým jednáním a všichni ho jako o závod chápou. Předsedové koaličních stran Grosse ujištují, že postupuje legitimně, že má samozřejmě právo mluvit, s kým chce. Historický vývoj se šine kupředu jako lokomotiva. Miroslav Kalousek sice tvrdí, že u pravidelnější spolupráce ČSSD s KSČM by lidovci neasistovali. Až se ale Gross stane předsedou vlády, musí pak ještě na nějaké lidovce - a unionisty- být zvědavý? |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||