Daniel Kaiser analytik BBC

Předseda lidovců Miroslav Kalousek žádá, aby se vládní poslanci vládě upsali jakýmsi čestným slibem loajality.

Lidovci a unionisté chtějí záruky, že sociální demokrati napříště nebudou prohlasovávat vybrané zákony s KSČM.

Ministr práce Zdeněk Škromach koaliční kolegy dost průhledně vydírá komunistickou hrozbou

Ministr práce Zdeněk Škromach zase koaliční kolegy dost průhledně vydírá komunistickou hrozbou.

K čemu to všechno, že by si vládní partneři nevěřili? I když oficiálně všechny tři strany vyznávají princip kompromisu, ve skutečnosti spolu za ty dva roky moc dobré zkušenosti nemají.

Hlavně ČSSD obě malé strany občas vyloženě přehlížela. Dva příklady z nedávné doby: zákon o nájmech a zákon o půdě, oba ČSSD protlačila s komunisty proti zbytku vládního tábora.

Koalice prostě příliš často neudržela tvar a i proto se její první vláda rozpadla.

Má teď napodruhé větší šanci přežít? Vezměme si blokační mechanismy, které by jednotlivým vládním stranám zakazovaly paktovat se při důležitých zákonech s opozicí.

Takové mechanismy měla koalice už dřív, chyběli jí jen lídři ochotní je prosazovat.

Cyril Svoboda i Petr Mareš svázali svůj osud se stojedničkovým řešením. Touha udržet se ve vládě z nich čišela tak, že socialisté mohli vcelku bez obav zahýbat.

Unie svobody asi už jiná nebude ani s novým předsedou Pavlem Němcem. Její vůle k životu pramení zřejmě už jen z touhy dál držet ministerstvo pro místní rozvoj, tedy úřad, který před posledními volbami chtěla zrušit.

Lidovec Kalousek se naopak považuje za muže budoucnosti. V koalici se socialisty se proto nechová jako siamské dvojče, není na ČSSD fixovaný.

Říká, že si sociální demokraty pohlídá, kooperaci s komunisty jim trpět nebude.

Není ale jisté, jestli k tomu má dost sil a jestli se nápad poslaneckých závazků loajality nekříží s ústavním pořádkem.

Podle ústavy podléhají totiž poslanci pouze svému svědomí, nejsou - cituji - vázáni žádnými příkazy.

Disciplinovat poslance ČSSD - a slib loajality je zaměřen především na ně - se nesnaží jen Kalousek, ale i jejich předseda Stanislav Gross.

Kvůli vnitrostranickému smíru vyjel v sobotu za Milošem Zemanem. Expremiér Grossovi slíbil, že ho přestane veřejně kritizovat.

Ještě před týdnem Zeman v novinách o Grossovi řekl, že umí jen korumpovat, nepřímo ho nazval mafiánem. Najednou už to neplatí?

Dřív byl Gross Zemanovým chráněncem, jaký vztah mezi nimi panuje dnes? Kdo tady vlastně komu dělá kmotra?

Tyhle momentálně možná chytré a účinné tahy vypadají z většího odstupu bizarně, pověsti české politiky nepochybně ubližují.

Možná už je fádní ukazovat pořád prstem na poměrný volební systém, ze kterého notoricky vypadávají slabé vládní většiny.

Jenže blokační pojistka, slib loajality, slib držet jazyk za zuby, to všechno jsou jenom hodně nedokonalé náhražky za lepší volební zákon.