BBCCzech

Příčiny pádu Vladimíra Špidly jsou zjevné: ministerský předseda stál v čele rozhádané, neloajální a nesourodé strany, kterou během dvou let nedokázal - lidově řečeno - postavit do latě.

Kdyby jeho vláda měla víc než jednohlasou většinu, zřejmě by se udržela, ale ten klíčový hlas dával několika skutečně zarytým a odhodlaným odpůrcům, posilovaným Milošem Zemanem, nepřiměřenou destrukční sílu.

Když premiér osudově nezvládl volbu prezidenta, snažil se partajní rebely chlácholit nejrůznějšími ústupky a odměnami.

Taková politika se skoro nikdy nevyplácí a nevyplatila se ani tentokrát: odpůrci poznali Špidlovu slabost, byli čím dál rasantnější a hlasitější, až se jim nakonec podařilo vládu takřka paralyzovat. Evropské volby už fungovaly jen jako rozbuška.

Koaliční kabinet není - možná by se už skoro dalo říkat nebyl - tak špatný, jak se všeobecně píše. Odhodlaně rozběhl reformu veřejných financí a pokoušel se napravovat škody, které napáchala Zemanova vláda a ještě před ní kabinety, jimž dominovala ODS.

Reforma se zasekla kdesi v půlce, právě kvůli zmíněné Špidlově "politice usmiřování". A taky kvůli postupnému odumírání další strany - Unie svobody-DEU.

Špidlovým odchodem krize v ČSSD nekončí, jenom se dočasně utlumila: jeho úřadující nástupce Stanislav Gross má za debakl v "eurovolbách" a za stranickou krizi stejnou odpovědnost, jako dosavadní předseda. Lidé, jimž se víceméně ze zvyku říká "zemanovská frakce" taky Grosse za šéfa nechtějí - pouze teď nebyli schopni nabídnout jiné řešení.

Co bude dál? Sice není jasné, zda prezident Václav Klaus udělí Stanislavu Grossovi pověření, ale je to dost pravděpodobné. Nikdo jiný nemá šanci uspět.

Gross se může pokusit udržet spolupráci s lidovci a s unionisty, kteří by zřejmě už neměli ministry, jen by kabinet podporovali.

V praxi by to znamenalo ještě nestabilnější sestavu, než byla dosud a Gross by se ocitl mezi mlýnskými kameny: na jedné straně unionističtí poslanci, kteří se už nebudou cítit ničím vázáni, na druhé radikálové z ČSSD, kteří se postaví proti jakýmkoli ústupkům vůči liberálům.

Unionistický poslanecký klub navíc zřejmě přestane existovat, protože se ho podle některých informací chystají opustit poslanci Bielesz a Vrbík.

Stanislav Gross může také předložit koncepci menšinové vlády ČSSD. Taková vláda by se nutně musela opírat o komunisty, jiná možnost neexistuje. Gross říká, že udělá "všechno proti tomu, aby taková situace nastala", ale to neznamená nic víc, než že si takovou alternativu ponechává v záloze.

Kdyby k ní došlo, má ČSSD zaděláno na potíže pro příštích několik let - a komunisté jsou definitivně zpátky u moci.

Vláda sociálních demokratů s občanskými a návrat nějaké nové formy opoziční smlouvy podle všeho nepřichází v úvahu. Šéf ODS Mirek Topolánek opakovaně prohlásil, že podpoří Grossův kabinet pouze tehdy, bude-li to kabinet, překlenující období do předčasných voleb.

Je to zcela logické: kdyby ODS socialisty jen tak podržela, nesmírně si tím ublíží u svých voličů. Předčasných voleb se však ČSSD bojí jak čert kříže, nechtějí je ani komunisté, kteří by tím přišli o možnost ovlivňovat vládní politiku.

Mimořádné volby se přitom jeví jako nejčistší a taky nejrozumější řešení. Potvrzuje se to, co psala většina politologů a komentátorů už dávno: "Špidlova" koalice nebyla ideální, ale karty byly před dvěma lety rozdány tak, že k ní neexistovala lepší alternativa.