Ondřej Štindl analytik BBC

Úřadující předseda ČSSD měl - pod tlakem sněmovních počtů - pootevřít komunistům dveře k nějaké, jakkoliv velice zprostředkované, vládní spoluúčasti.

Mezitím se ale - zdá se - objevil deus ex machina v podobě bývalého unionisty Mariana Bielesze, který dal najevo, že složí poslanecký mandát.

Vzhledem ke vstřícnějšímu postoji jeho nástupce Zdeňka Kořistky k přežití staronové koalice by tak mohla být obnovena minimální většina stojednoho hlasu pro koaliční strany.

Potřeba sehnat pro případný Grossův kabinet podporu nebo alespoň toleranci ze strany komunistů tedy přestává být akutní.

Celá vládní krize pak může působit jako děj spíše kosmetický, zemětřesení, po němž se vše usadí v podobné konstelaci jako před ním

Samozřejmě záleží na tom, jak se k věci postaví menší koaliční strany. Pokud jde o unionisty, je pokračující účast ve vládě jedním z mála důvodů prodlužovat stranickou agónii a s ní dost možná iluzorní naději v nějaké vzkříšení.

Lidovecký předseda Miroslav Kalousek už dal rovněž najevo, že se mu představa pokračování Špidlovy koalice zamlouvá.

Rebelující sociálně demokratičtí poslanci projevují odhodlání stát za úřadujícím předsedou jako jeden muž, situace pro Stanislava Grosse začíná vyhlížet téměř idylicky.

Celá vládní krize pak může působit jako děj spíše kosmetický, zemětřesení, po němž se vše usadí ve víceméně stejné konstelaci jako před ním. Koneckonců Stanislav Gross byl ve vládě i v ČSSD Špidlovým místopředsedou, tak jakápak velká změna...

Jedna by se ale přeci jen pojmenovat dala. Špidlova vláda přes všechnu svou rozpornost a nesourodost vykazovala také nějaký společný programový zájem.

Koneckonců bývalí předsedové koaličních stran - Vladimír Špidla, Petr Mareš a Cyril Svoboda často nacházeli vstřícnější partnery mezi sebou navzájem než v řadách svých spolustraníků.

V obnovené koalici - pokud vznikne - takové pojivo bude existovat jen těžko. Unionisté v současné době potřebují být více liberály, lidovci jsou od nástupu Miroslava Kalouska jaksi více lidovečtí a podle výsledků voleb do Evropského parlamentu a průzkumů veřejného mínění soudě jim to docela svědčí, v řadách sociální demokracie se hovoří o nutnosti vrátit se k socialistickým kořenům.

Výsledkem spojenectví takových stran v současné době může být jen nějaký ryze účelový konglomerát držený pohromadě jen potřebou účasti ve vládě, která stranám koalice kromě dalších výhod zajistí i čas na to, aby se připravily na věci příští.

To, že se vývoj bude ubírat naznačeným směrem ovšem v současné chvíli ještě není jisté.

Jednání o nové koaliční vládě mohou zkrachovat - jakkoliv to není příliš pravděpodobné - a Stanislav Gross povede s Miroslavem Grebníčkem další jednání, tentokrát za jiných podmínek a s alibi, podle nějž zkusil vše, co se dalo předtím, než se s KSČM dohodl.

Do hry se ještě může vložit i prezident Václav Klaus, který koncekonců Grosse sestavením vlády ještě nepověřil. I tak se ale v tuto chvíli zdá, že letní vládní krize není děj, který by do české politiky mohl vnést něco nového. Zatím spíš jen zvýrazňuje to staré známé.