Petr Fischer analytik BBC

Rozhodla o prodeji Sokolovské uhelné a o minoritním státním podílu v černouhelném OKD, které už před šesti lety v divoké privatizaci ovládli soukromníci z firmy Karbon Invest.

Oba prodeje přinesou do státní pokladny dohromady zhruba pět miliard korun a jak ministr financí slíbil, tyto peníze pomůžou snížit letošní náklady Fondu národního majetku.

Můžeme-li ministra Sobotku vzít za slovo, znamená to asi tolik, že peníze se jen tak nerozplynou například v platech. Doufejme.

Nad prodejem OKD však pořád visí minimálně dva velké otazníky.

Vláda totiž prodává státní podíl firmě, jejíž dva majitelé jsou v současnosti stíhání policií z podezření z manipulace s obchodními informacemi, které podle vyjádření policie stály OKD přes miliardu korun.

Vláda přiznala, že do hry o minoritní státní podíl v OKD se na poslední chvíli přihlásil další zájemce, který nabídl mnohem více než Karbon Invest

Ministr průmyslu Urban tuto souvislost bagatelizoval, protože podle něj vyšetřování soukromých osob nijak neohrožuje budoucnost obchodů firmy Karbon Invest, která už beztak OKD dávno ovládá.

To je sice pravda, ale přinejmenším větší ostražitost by kvůli policejnímu stíhání byla na místě, třeba i proto, že si vláda pochvaluje, jak pěkně svým krokem zajistila slušnou sociální stabilitu v citlivých oblastech republiky.

Ve vzduchu se vznáší ještě jeden otazník. Vláda přiznala, že do hry o minoritní státní podíl v OKD se na poslední chvíli přihlásil další zájemce, který nabídl mnohem více než Karbon Invest.

Vláda v té době vedla exkluzivní jednání s Karbon Investem, a proto nechtěla zrušit slovo.

Ale nevelela by logika privatizace menšího podílu, kde nejde o ovládnutí firmy, nýbrž jen a jen o množství nabídnutých peněz, aby vláda uvažila i novou nabídku?

Jeden z nevyřešených otázníků nakonec rozmotá až policie případně soud, ale to už nejspíš státní podíl bude dávno převeden a zaplacen. Co by potom bylo s OKD, to už stát, jemuž šlo o strategickou stabilitu na severu Moravy, řešit nechtěl.

Pochybnosti se donesly do Bruselu

Po prodeji OKD a Sokolovské uhelné zbývá státu už jen jedna hnědouhelná firma - Severočeské doly.

Vláda zatím privatizaci kvůli podezření z neregulérnosti souteže zrušila, i když oficiálně se mluvilo o nízkých nabídkách.

Ve skutečnosti vláda neustála fakt, že až příliš mnoho lidí mluvilo o manipulaci ve prospěch firmy Appian Group.

ČEZ s Appianem kupují Severočeské doly a ministr Urban se raduje

Mluvilo se dokonce tak nahlas, až se pochybnosti donesly i do bruselských kanceláří Evropské komise.

Ministr Urban tento týden staré pochybnosti znovu rozvířil, to když se v úterý pochvalně vyslovil o spojení Mostecké uhlené, Severočeských dolů a největší české energetické firmy ČEZ.

Hned dva dny na to ČEZ přiznal, že se chce do boje o Severočeské doly vrátit, přičemž spojí své síly se společností Appian Group, vlastnící Mosteckou uhelnou.

Urbanův plán na spojení hnědouhelných dolů a ČEZ se tedy už dávno provádí.

Vše do sebe pěkně zapadá. Bývalý ředitel Škody Plzeň, což je rovněž akvizice Appianu, odešel do čela ČEZ.

ČEZ s Appianem kupují Severočeské doly a ministr Urban se raduje.

Nic ještě sice není úplně upečeno, ale přihláška do dalšího výběrového řízení už konkurenci Appianu zřejmě mnoho nepřinese.

Bude-li kdy ještě nějaký tendr…

Historie v zákonech

Čeští senátoři ve čtvrtek odmítli poslanecký návrh, v němž se zákonem vyhlašuje, že "prezident Edvard Beneš se zasloužil o stát".

Norma teď poputuje zpátky do sněmovny, takže je ještě slušná naděje, že si poslanci svůj záměr nakonec rozmyslí a dají tentokrát moudřejším senátorům za pravdu.

Jediný důvod, proč se Benešovo jméno má objevit v zákoně, je totiž jakási zvrácená vlastenecká schválnost vůči všem, ať už pocházejí z Česka, Německa nebo Rakouska, kteří kriticky pohlížejí na poválečné dekretey prezidenta republiky, pod nimiž je právě parafa doktora Beneše.

Už sama ústava, její jednotlivé články včetně Listiny základních lidských práv a svobod lze do velké míry chápat jako výsledek jistého dějinného výkladu

Česká politická reprezentace přece už dostatečně vyjádřila svou jednotu v této věci, kterou podpořil i prezident republiky Václav Klaus.

Je potřeba Beneše a potažmo celý poválečný postup vůči Němcům ještě podpořit pochybným výkřikem ve formě zákona?

Interpretace dějin do právního řádu nepatří, řekl při projednávání zákona senátor Mejstřík, který také lex Beneš odmítl.

Dalo by se s tím souhlasit, kdyby jistá interpretace dějin nebyla vždy součástí právního řádu každého státu.

Protože už sama ústava, její jednotlivé články včetně Listiny základních lidských práv a svobod lze do velké míry chápat jako výsledek jistého dějinného výkladu.

Ale i kdybychom Mejstříkovu tezi zúžili na explicitnější výklad konkrétních dějinných událostí, byla by její platnost zpochybněna.

Vždyť co jiného je například Zákon o protiprávnosti komunistického režimu než právně potvrzený výklad dějin?

Tím samozřejmě není řečeno, že by norma odsuzující komunistickou ideologii měla z českého právního řádu vypadnout. Právní vyloučení komunismu bylo důležité, protože odsoudilo zvěrstva starého režimu a potvrdilo legitimitu současného demokratického systému.

Ale k čemu dnešní české demokracii pomůže, když se zákonem řekne, že se Edvard Beneš, který už 55 let nežije, zasloužil o stát? Jakou morální sílu, příklad či symbolickou významnost jí to poskytne?

Postava prezidenta Beneše je navíc pro novodobé dějiny českého národa natolik kontroverzní, že ji lze jen těžko popsat jednou veskrze pozitivní hodnotící větou a ještě k tomu v zákoně. Ničivé období komunismu naopak podobnou paušalizaci klidně snese. A zákon je tu ta nejvhodnější forma.

Nejvyšší soud v krizi

Nejvyšší soud České republiky prožívá zřejmě největší krizi během své dosavadní existence.

Z pátečních výroků to vypadá, že mandát soudkyně Brožové se rychle krátí, ale není vyloučeno, že prezident jí nakonec ještě dá jednu šanci

Na první pohled se zdá, že rezignace soudcovské rady, kterou už tento týden přestalo bavit bezohledné autoritativní vládnutí předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, není nic vážného.

Ale soudcovskou radu si volí sami soudci, kteří při cestě na Nejvyšší soud obvykle musejí projít důkladnou praxí na nižších soudech.

Když se tedy vybraná reprezentace soudců dobrovolně vzdá své poradní funkce, protože si připadá zcela zbytečná, je to nejen na pováženou, je to dokonce nebezpečné.

Přesně tímto, a nutno dodat, že napraosto správným způsobem uchopil krizi na Nejvyšším soudu prezident Václav Klaus, jemuž situaci musel v pátek osobně vysvětlit ministr spravedlnosti Karel Čermák.

Z pátečních výroků to vypadá, že mandát soudkyně Brožové se rychle krátí, ale není vyloučeno, že prezident jí nakonec ještě dá jednu šanci. Pravděpodobnější se však jeví druhá varianta propuštění ze služeb.

Václav Klaus totiž bedlivý prezidentský dohled na soudy a jejich fungování považuje za jeden ze svých hlavních úkolů a jen těžko může dopustit, aby se soudci hádali sami mezi sebou.

Páteční výroky kancléře Weigla svědčí o tom, že situace je vážnější. Václav Klaus prostřednictvím jeho úst mluvil o hlubších kořenech nepořádku na Nejvyšším soudu.

A to je, přeloženo z dimplomatické řeči, totéž co poslední varování, protože prezident k odvolání potřebuje právě vážné nedostatky ve správě úřadu.

Záchranná akce, kterou na příští týden chystá ministr Čermák, je pro Ivu Brožovou poslední možnost. Nepodaří-li se jí s ministrem a soudci alespoň najít kompromis ve způsobu komunikace, může si rovnou hledat nové zaměstnání.