Ondřej Štindl analytik BBC

S letounem L159 mělo Aero prorazit na světové trhy

Během nočního středečního zasedání kabinetu to řekl ministr financí Bohuslav Sobotka. V pololetí chce vláda ukončit státní záruky, které firmě poskytla, a chce je začít splácet. Zaplatit tak bude muset zřejmě více než devět miliard korun.

Projekt bojového letounu L 159 patřil v devadesátých mezi ty nejsmělejší plány českého průmyslu.

Jeho výrobce Aero Vodochody se měl stát příkladem úspěšného spojení zámořských technologií a zdatnosti tuzemských dělníků a inženýrů.

V roce 1998 prodala vláda 35tiprocentní podíl americké firmě Boeing, která měla napomoci k tomu, aby se L159 prodával v zahraničí, tento záměr se však nepodařil naplnit.

Co brzdí Aero

Projekt letounu L 159 se potýká s velkými probémy. Jediným uživatelem stroje je v současné době česká armáda, na zahraničních trzích se zatím neuplatnil. Výrobce letounu z projektu zatím nemá zisk, dlouhodobě hospodaří se ztrátou.

Aero má problémy konkurovat British Aerospace/BAE Systems, který má vypracovnanější metody lobbingu a prodeje Miroslav Zajíček

Stavem českého zbrojního průmyslu se dlouhodobě zabývá ekonom Miroslav Zajíček z Liberálního institutu, který vyjmenovává příčiny dosavadního neúspěchu letounu.

"Aero má problémy konkurovat British Aerospace/BAE Systems, který má vypracovnanější metody lobbingu a prodeje, i když jsou ty stíhačky víceméně srovnatelné.

Kvůli špatné ekonomické situaci nemůže Aero nabídnout vedle stíhaček zajímavý splátkový kalendář, případně offsetové programy. Nejšťastnějším krokem nebyl ani prodej 35 procent americkému Boeingu."

Perpektivy českého zbrojařství

Letoun L 159 nebyl jediným velkým projektem českého zbrojního průmyslu, můžeme připomenout například snahu modernizovat a vyvážet tanky T 72 sovětské konstrukce.

Můžeme být hrdí na to, co se povedlo ve výzkumu v pasivní radiolokaci generál Karel Pezl

Bývalý šéf vojenské kanceláře prezidenta Václava Havla Karel Pezl ovšem říká, že doba, kdy se český zbrojní průmysl mohl koncentrovat na těžkou vojenskou techniku, už minula.

V české zbrojní výrobě však generál Pezl vidí perspektivní odvětví.

"Můžeme být hrdí na to, co se povedlo ve výzkumu v pasivní radiolokaci, jejímž mediálně známým příkladem je Tamara. Na srovnatelné úrovni máme i radiační a biologický průzkum dekontaminace."

Rizika obchodu

Výroba a prodej zbraní samozřejmě mají i stinnou stránku. České firmy jsou někdy obviňovány z toho, že zbraně vyvážejí do nestabilních oblastí, podobná kritika včera zazněla ze strany organizace Human Rights Watch i ve vztahu ke slovenským společnostem.

O momentální síle českého zbrojního průmyslu svědčí i to, že se ty podezřelé obchody - pokud jde o těžkou vojenskou techniku - týkají především prodeje armádních přebytků, nikoliv nově vyrobených zbraně.

O české ruční palné zbraně mají zájem jihoamerické země

Karel Dolejší, který se obchodem se zbraněmi zabývá v organizaci Amnesty International, ovšem připomíná, že v oblasti ručních zbraní je situace jiná.

"Roste vývoz ručních palných zbraní do zemí Latinské Ameriky, například de Kolumbie, kde dlouhodobě probíhá občanská válka, a proto je nemožné zajistit kontrolu, kde tyto zbraně skončí. V Latinské Americe bývá obchod se zbraněmi často spojen s ilegálním obchodem s drogami."

Jisté oživení pro český zbrojní průmysl - a nejen ten - by podle vládních představitelů mohly přinést takzvané offsetové programy, k jejichž zavedení se zavázal výrobce stíhacích letounů Grippen, jež má v budoucnu používat české vojenské letectvo. Někteří ekonomové však jejich přínos vnímají spíš skepticky.