|
Lepší konkurs než drahý experiment | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Vstup amerického Boeingu do Aera Vodochody sliboval velké věci. Nové techologie, nové stroje, nové trhy. Téměř nic se nevyplnilo. Boeing zklamal především v obchodní sféře. Aero se sice chlubí, že vyrábí techicky kvalitní letouny, ale co je to platné, když není schopné prodat jediný stroj a kromě státní zakázky pro českou armádu v hodnotě 50 miliard korun nemá v ruce nic. I se státní zakázkou to navíc není nijak růžové. Armáda na stroje zatím nemá, výroba stojí a všichni už vědí, že armádní výzbrojáři shánějí kupce na dvě třetiny objednaných strojů protože reforma armády počítá jen se 24 letouny typu L-159. Boeing při vstupu do Aera nabízel jméno a s ním i kontakty a zkušenosti velkých tendrech v zahraničí. Ani v jednom L-159 neuspěly. K získání zakázek nepomohl ani politický lobbing, k němuž se v euforii pro vítězství Američanů v Iráku uchýlil premiér Vladimír Špidla, když na své cestě po USA požádal americké prezidenta o pomoc při prodeji L-159. George Bush příteli z Česka, které v těžké chvíli zůstalo po boku spojenců, samozřejmě přislíbil pomoc, na obzoru byl Egypt. Premiér, ministr zahraničí i ministr průmyslu, ti všichni zářili radosti, ale brzy se ukázalo, že americké sliby se budou jen těžko naplňovat. Bylo to jen další zklamání v řadě. Nejhorší byla porážka v Indii, kde se vzhledem k velikosti země a potřebám indické armády čekal velký obchod. Aeru ho vyfouknul britský Hawk, konkurenčního British Aerospace. V sérii neúspěchu následuje Turecko, Slovensko, prý kvalitní česká letadla nechtěla ani Keňa. Poslední nadějí je teď Řecko, kde ovšem Aero znovu narazí na konkurenci silných Hawků, ale i, což je paradox paradoxů, i na soupeře z vlastního přístavu - na firmu Boeing. To byla zřejmě také poslední kapka, která donutila českou vládu k akci, jejímž výsledkem má být úplné manažerské ovládnutí Aera. Včerejší odvolání Antonína Jakubšeho z postu předsedy představenstva je začátek celé akce, na jejíž definitivní podobě se dnes dohodne kabinet. Ať už za vládním stole vznikne cokoliv, jisté je, že záchrana Aera bude drahá. Půjde o několik miliard, varianta, při níž by byl Boeing z firmy zcela vystrnaděn by podle informací, které pronikly z ministerstev do médií, stála až devět miliard korun. Taková akce má smysl v jednom jediném případě, když bude dostatečně zaručeno, že Aero může uspět. Zajisté něco takového vláda? Musela by čarovat. Situace na trhu letadel je složitá, prodat je dnes mnohem těžší, než kdykoliv předtím, protože řada armád redukuje své letecké sestavy a konkurence při lobbingu nespí. Neúspěchy Aera z poslední doby mluví jasně proti drahé záchraně, ale jsou tu i tradice českých zbrojovek a dva tisíce zaměstnanců největší české zbrojovky. Proti naopak mluví špatné zkušenosti s vládou řízenou revitalizací. Vytáhnout Aero z dluhů nebude těžké, i když v době úspor se budou vysoké výdaje pro firmu bez odbytu těžko obhajovat. Mnohem těžší bude udělat z Aera fungující firmu s dobrou perspektivou. Ministr Urban tvrdí, že to vláda umí zařídit, má plán. Totéž před časem říkal ministr Grégr o Zetoru Brno, pro nějž revitalizační agentura měla smělé vize, a výsledek za moc nestál. Luxus dalšího Zetoru si vláda nemůže dovolit. Nemá cenu dál experimentovat. Zbývá jediné rozumné řešení - poslat Aero do konkursu a doufat, že krachující firmu někdo slušný koupí a postaví ji na nohy. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||