Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Petra Buzková vede boj na dvou frontách. Po ministrovi financí chce další miliardu na platy učitelů - tedy klasické přetahování mezi resorty, nijak překvapivé.

Navzdory obecnému mínění nevydělávají většinou učitelé zas tak málo, k nízkému základu totiž často dostávají slušné odměny plus třináctý a čtrnáctý plat.

Že se platí víc za odsloužené roky než za kvalitu výuky, to ministryni ve shodě s odbory moc nevadí. Buzková tady funguje jako normální lobbista za zájmy učitelského stavu, přesněji řečeno školských odborářů.

Ve střetu Buzková-Mareš jde o víc: když ministryně před časem přinesla do vlády nový zákon, nechal si vicepremiér Petr Mareš zaprotokolovat třináct výhrad.

Zjednodušeně řečeno: Mareš a jeho Unie svobody chtějí vzdělání aspoň trochu odbyrokratizovat a decentralizovat. Vicepremiér si například stěžoval, jak zákon lidem komplikuje rekvalifikaci.

S takovou pověstí může každý ústupek místopředsedovi vlády vypadat jako veřejný pohlavek

Kdo chce v pokročilém věku založit živnost a potřebuje státní certifikát, měl by podle dosavadní normy zase čtyři roky chodit do školy - Mareš by rád, aby takovému zájemci stačilo složit zkoušku před komisí.

O návrzích podobného typu se jistě dá jednat a po včerejšku se zdá, že Buzková a Mareš vážně hledají kompromis. Jenže jak daleko při tom Buzková může zajít?

Když před rokem a půl při sestavování vlády nejpopulárnější česká politička přistála na ministerstvu školství, překvapilo to skoro všechny. Na rozdíl od Mareše, který měl ministerstvo podle původních předpokladů dostat, se Buzková o problémy škol předtím nijak výrazně nezajímala.

To by ještě nemuselo zas tak vadit: člověk dosazený do čela nějakého resortu z vnitropolitických důvodů se za čas danou problematiku může doučit. U Petry Buzkové ovšem sílí podezření, že ji resort ani po osmnácti měsících nijak zvlášť nezaujal.

Školský zákon psal její letitý poradce Martin Profant. V novinářské obci se vypráví, jak si ministryně při rozhovorech, když se po ní chce nějaká konkrétní odpověď, pořád ještě občas musí odběhnout pro radu do vedlejší místnosti.

Na schůzce s delegací dějepisářů - vyprávějí to tak alespoň svědci - si hrála s mobilním telefonem a z jednání navíc předčasně odešla.

Ať už je pravda, jaká chce, ve školské veřejnosti sílí dojem, že Petra Buzková svoje ministerstvo bere jako trest.

S takovou pověstí může každý ústupek místopředsedovi vlády vypadat jako veřejný pohlavek. Už proto asi Buzková Marešovi na ruku úplně nepůjde.