Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Vystoupení stranických předsedů po prvním jednání o penzijní reformě bylo docela zajímavé sledovat. Ne snad kvůli tomu, co říkali, jako spíš kvůli jejich až úzkostlivé snaze nenarušit dojem dělné spolupráce při řešení vážných problémů.

Ono souznění šlo dokonce tak daleko, že předseda KSČM Miroslav Grebeníček nenápadným gestem krotil novináře z komunistických Haló novin, když začal projevovat revoluční zápal pro danou chvíli podle názoru předsedy zřejmě nevhodný.

Té všeobecné ostražitosti nakonec není co se divit. Vůdčí politici jsou ve věci důchodové reformy podrobeni velkým tlakům, navíc jsou ty tlaky dosti protichůdné.

Zdrojem toho prvního tlaku je česká ekonomická a demografická realita, z níž celkem jasně vyplývá, že současný penzijní systém je neudržitelný. Ta realita tlačí k akci.

Skutečně Česko potřebuje takovou penzijní reformu, která by uspokojla vedení KSČM?

Jiná věc jsou ale možné důsledky uskutečnění reformy, pro toho, kdo ji navrhne a prosadí.

Těžko od voličů očekávat, že nad reformou nebo alespoň některými jejími aspekty budou projevovat nadšení, nanejvýš zůstanou lhostejní a ani na to se rozhodně spoléhat nedá.

Obě tyto skutečnosti strany tlačí k tomu, aby reformu navrhly pokud možno společně - penzijní systém bude fungovat dlouhodobě bez ohledu na to, jaká strana zrovna bude ve vládě a bude-li reforma alespoň do jisté míry společným dílem, těžko bude moci být využívána v politickém boji.

Nějaká shoda by tedy byla pro všechny žádoucí. Je ale také možná? Sotva. Především pro strany, které v daném složení představují obě krajnosti - občanské demokraty a komunisty.

Pokud vůbec existuje nějaký kompromis mezi jejich představami, je to kompromis takový, který by jim v očích voličů způsobil vážnou škodu.

Především pro KSČM se v tuto chvíli zdá jako nejvýhodnější projevit pro začátek dobrou vůli a po nějaké době od dalších jednání odstoupit s tím, že se na chystaném ožebračování pracujících nemůže podílet.

Postoj kritizujících a přitom nezúčastněných outsiderů se komunistům v minulosti osvědčil a těžko říci, proč by od něj měli upouštět právě v tak explozivní věci jako je penzijní reforma.

Další otázka je, jestli Česko skutečně potřebuje takovou penzijní reformu, která by uspokojla vedení KSČM.

Nakonec tedy bude možná pro všechny přijatelnější, když ta deklarovaná jednota nebude zas až tak úplná.