Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Na první pohled to zas tak dramaticky to nevypadá. Před rokem touhle dobou nemělo práci 9,8 procent, dnes 10,3 - tedy zhruba pořád stejný počet lidí.

Jenže právě v tom je problém: úroveň nezaměstnanosti se dlouhodobě drží na trojnásobku své přirozené míry a politici se v této situaci ještě zařizují jako v nějakém frontovém zákopě, který statečně odmítají vyklidit.

Jak je možné, že se desetiprocentní nezaměstnanost bere jako samozřejmost, když tady už šestým rokem vládne sociálnědemokratická strana se starým hrdým přívlastkem "strana práce"?

Část odpovědi možná najdeme v reakci Vladimíra Hrubého z tiskového oddělení ministerstva práce:

"V nejbližších měsících by se postupným nárůstem pracovních odvětví sezonního charakteru, jakož i působením nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti měla nezaměstnanost stabilizovat a postupně snižovat jako v předchozích letech."

Princip "teď ještě ne, až za chvilku" už by si vláda pomalu mohla nechat vytesat nad vchodem do úřadu

Aktivní politika zaměstnanosti se ale v zemi provozuje už mnoho roků a pořád to stačí jen ke "stabilizování nezaměstnanosti." Je to politika zadržování.

Přechod k politice zatlačování by si žádal ofenzivnější nástroje. Nabízejí se tři: deregulace trhu s byty, snížení daní firmám i zaměstnanacům a přátelštější chování vůči malým a středním podnikatelům. Ani jeden z těchto tří nástrojů se vládě pořád nějak nedaří uchopit.

Uvolňovat nájmy v obecních bytech by chtěly obě menší vládní strany, ale ČSSD se už loni v parlamentu spojila s komunisty a hájí status quo. V nejbližších týdnech půjde zákon o nájmech do druhého čtení, socialisticko-komunistická většina už se opět formuje.

Co mají činže společného s nezaměstnaností? V severočeském Mostě například nepracuje víc než 23 procent lidí, v okrese Praha-východ pouhá tři procenta. Komu by se ale chtělo stěhovat se za prací do Prahy, když tam na něj kromě zaměstnání čeká i vysoké černé nájemné na pokrouceném trhu?

Daně ze zisku firem letos poprvé po dlouhé době poklesnou, jenže v okolních postkomunistických ekonomikách klesají daleko rychleji.

Některé velké zahraniční firmy, nalákané sem v éře Miloše Zemana na systém investičních pobídek, možná stihnou stěhování na východ ještě dřív, než jim skončí české daňové prázdniny.

Domácí zaměstnavatelé tady zůstanou skoro všichni, jsou tak malí, že by na přesun stejně neměli. Přitom posledních zhruba pět roků se k nim úřady chovají čím dál agresivněji.

Začíná to vyplňováním dotazníků a sběrem dat, která předtím nikomu nechyběla - ať už o inovaci, nebo nakládání s odpady - pokračuje to třeba vyššími jistinami, které musí firma skládat při obchodech s cizinou, a končí hygienickými normami z dílny Evropské komise, které se v nejmenovaných státech jižní Evropy sice také nedodržují, úředníci tam ale nejsou vychovaní v duchu rakouského pedantství.

Český stát navíc asi nechce, aby se mu podnikatelská vrstva moc rychle množila. V jedné srvonávací studii došli nedávno ke zjištění, že v Británii trvá založení firmy průměrně čtyři až pět dní, v České republice devadesát dní, čili tři měsíce.

Ministr průmyslu Milan Urban včera v televizi mluvil tak, jako kdyby všechny tyhle problémy znal a chtěl s nimi něco udělat. Sliboval, že vláda malým a středním podnikatelům výrazně ulehčí život. Prý tak asi za rok.

To dělá často - rozpozná nějaký problém, stanoví diagnózu a oznámí, že léčba začne za rok. Zkušenosti s rozpočtovou reformou napovídají, co také za ten rok z původního ambiciózního zadání může zůstat.

Princip "teď ještě ne, až za chvilku" už by si vláda pomalu mohla nechat vytesat nad vchodem do úřadu.