Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Alibismus ministerstva práce a sociálních věcí nezná mezí.

Mluvčí tohoto bohulibého zařízení, které se mimo jiné zabývá bojem s nezaměstnaností, včera prohlásila, že nezaměstnanost se ani během dalších dvou let, tedy do konce mandátu současné vlády, nezmění k lepšímu.

Jsou prý proto objektivní důvody - restrukturalizace ekonomiky, privatizace a silná koruna.

Vypustit do veřejného prostoru takovou nehoráznost můžou jenom lidé, kteří nemají o fungování ekonomiky potuchy.

Restrukturalizace bude v současném pružném světovém hospodářství probíhat pořád; privatizace s nezaměstnaností přímo nesouvisí, protože i státní podniky se musejí přizpůsobovat konkurenci a snižovat náklady; a o silné koruně snad nemá ani cenu mluvit.

Podobných papírových akcí už vláda, tato i minulá, uspořádala celou řadu, obvykle nepřinesly žádnou podstatnou změnu

Co bude ministerstvo práce říkat, až se česká ekonomika zvedne do vyššího výkonnostního patra a jeho měna podle toho patřičně posílí? Bude snad nezaměstnanost ještě vyšší?

Úplně stranou pak ponechme fakt, že naprostá většina ekonomů se dnes shodne v tom, že nejdůležitější kurs koruny ke společné měně eurozóny, kam české podniky převážně vyvážejí, je teď vcelku odpovídající. A silný kurs koruny k dolaru je z hlediska ekonomiky dokonce mimořádně výhodný, protože zlevňuje důležité dovozy nákladových položek ropy a plynu.

Alibismus ministerstva práce a potažmo i vlády vyčuhuje i z nově schváleného plánu boje s nezaměstnaností. Podobných papírových akcí už vláda, tato i minulá, uspořádala celou řadu, obvykle nepřinesly žádnou podstatnou změnu.

Plán ministra Škromacha z této tradice podpor v ničem podstatném nevybočuje, snad jen v tom, že počítá s pozitivními výsledky až za dlouhých šest let, což pěkně ladí s celkovou pomalou rychlostí reforem, na níž česká vláda vsadila kvůli strachu ze sociální bolestivosti.

Mimo to plán jako bonus rozpracovává závěry strategie Evropské unie, která ovšem vzdor existenci tohoto koncepčního materiálu s vysokou nezaměstnaností dál marně bojuje.

Abychom nebyli paušálně nespravedliví, Škromachův plán alespoň doufá - doufejme s ním - v pozitivní dopady reformy veřejných financí, především snížení daní podnikům, které by mělo podpořit nové výroby, a tím i vznik dalších pracovních míst.

Nakonec je tu jeden skrytý trumf - nový zákon o hmotné nouzi, který by měl výrazně snížit plýtvání sociálními podporami. Zákon bohužel ještě není rozpracován natolik, aby se dalo směle říci, ministr Škromach konečně v jedné věci nabral správný směr.

A pak - z papíru do praxe je vždycky hodně tak daleko, dokonce tak, že se dobrý úmysl po této cestě rychle vytrácí.

Kdyby si vláda konečně položila kardinální otázku, čím to, že ani v době relativně slušného růstu neklesá nezaměstnanost, mohla by se vyhnout vršení koncepčních materiálů. Odpověď je totiž pořád stejná, jako před čtyřmi let, kdy na toto téma v Česku hovořil bývalý šéf německé cetrální banky Hans Tietmayer.

Evropský a tedy i český trh je natolik svázán paternalistickou mentalitou, sociální a daňovou regulací, ale už i chybějící kvalifikací, že prostě nemůže pružně reagovat na ekonomické cykly.

Stačilo začít od tohoto bodu, mohli se ušetřit nejen drahocenný čas a stejně cenný papír, ale i ekonomický potenciál tisíců lidí, kteří marně shánějí práci.