Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Čestmír Klos redaktor časopisu Euro

Člověk může mít velkou radost i z toho, co se ho takřka vůbec nedotýká, a to se mně teď stalo s Plzní. Kamiony konečně objíždějí město a přestávají dusit tamější obyvatele. Bez dopravních stresů a s čistou hlavou snad konečně pochopí i to, jakou obětí byli.

Teď ovšem nemám na mysli jen náklaďáky, ale především nechutné politikaření, které cloumalo Plzeňskem od poloviny roku 1992 a bůhví, kdy skončí. Zatím vyvrcholilo přijetím nejpitomějšího zákona, který moderní česká legislativa zná.

Něco jako revoluční dekret. Tohle ve vyšším zájmu vyvlastníme, tamto bez jakýchkoli dalších diskusí postavíme. Zákon na jedno použití. Využij a zahoď do koše.

Revoluční dekret zapůsobil a obchvat Plzně, i když ze třetiny ještě provizorní, funguje. A strůjci nemožného zákona, místo aby se zastyděli, že věc nedokázali vyřešit civilizovanými způsoby, požívají značného společenského uznání.

V kauze plzeňského obchvatu je totiž postaveno na hlavu skoro všechno. Silné plzeňské radnici, ať tam byl Petr nebo Pavel, ať měla dres modrý nebo růžový, se podařilo v občanstvu vzbudit přesvědčení, že za všechny obtíže s dopravou mohou jacísi pomatení ekologové a jeden rozhlasový redaktor, kterého neradno nechat do éteru mluvit o dálnici.

Že ti ekologové zuby nehty brání výstavbě a aby to městu ještě víc zavařili, koupili si po čtverečním metru půdy v trase dálnice a nechtějí ji prodat pro stavbu. Ano, to jsou ti, kteří jdou proti pokroku a zdraví našich dětí, ukazovali si na ně lidé. To jsou ti kazisvěti. I oni musejí být vyvlastněni!

Ani tito neprávem osočovaní se nedokázali účinně bránit a označit skutečného původce, kdo výstavbu doopravdy zdržel. Možná to někdy i křičeli, ale nikdo je už neposlouchal.

Já to vím a hned řeknu to naplno. Proč tomu tak bylo, jsem se však nikdy nedověděl.

První trasu obchvatu bez většího odporu schválila vláda. Pochybnosti zesílily dodatečně. Zprvu to vypadalo nevinně jako osobní rozmar jediného vlivného muže - plzeňského místostarosty, posléze primátora Zdeňka Proska. Pak to však přerostlo v nové vládní rozhodnutí, kdy Klausova vláda svým výnosem zrušila předchozí výnos vlády Pithartovy. A od tohoto kroku teprve začalo narůstat zdržení.

Odezvou se mobilizovalo ekologické hnutí. Snažilo se vrátit obchvat do původní, už jednou schválené trasy - o dost kratší, mnohem levnější, navíc přehlednější. A co je nejpodstatnější - po níž by se bývalo už od roku 1995 mohlo jezdit.

Jaképak je asi poučení z této pravdivé pohádky? Že pravda a láska zvítězí a viník je spravedlivě potrestán? Kdepak, to se stává jen v pohádkách vymyšlených.

V té skutečné je viníkem zdržení ten, kdo se protiví moci, bez ohledu na to, že nejspíš má pravdu. Přispěchají na pomoc i zákonodárci, aby ten odpor proti moci zlomili. A veřejnosti je to jedno, a ještě si oddechne - konečně to máme za sebou.

Realizovaná varianta se nepříznivě dotkne života mnohem více lidí, než ta původní, ale mají smůlu, že žijí v malých vesničkách. Velká Plzeň od sebe obchvat odpudila a natlačila ho na malé obce v okolí.

Nic nevadí, že původní verze využila koridoru, který lidé po staletí respektovali a nestavěli v něm. Ani v době, kdy tu mocným sídlem býval dnes odstrkovaný Starý Plzenec, zatímco v místě dnešní Plzně se proháněl jen vítr.