Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Jednu ze sedmi soch památníku obětem komunismu v centru Prahy poškodil v neděli ráno výbuch - nikdo nebyl zraněn, nicméně socha praskla.

Navíc je to už podruhé, kdy se nějaký vandal do pomníku pustil - v srpnu byly postavy a torza postav politických vězňů omotány červenými lepicími páskami s hanlivými nápisy.

Autor pomníku, sochař Olbram Zoubek si myslí, že za explozí stojí komunisté, a stejný názor má i předseda konfederace politických vězňů Stanislav Drobný, který říká: "Na to nemusím být žádný věštec. Musel to být člověk, který inklinuje k našim nepřátelům".

Ničit pomníky obětí násilí je hnusné a tupé - takto triviálním konstatováním je lepší začít, než se k němu po mnoha patetických slovech dopracovat.

Nesrovnatelně vážnějším věcem se věnuje nesrovnatelně menší pozornost

Hnusnou a tupou věc může zcela vědomě provést dospělý ničema "z povolání", v případě pomníku pod Petřínem komunista, respektive "organizovaný levicový extremista".

K takovému závěru se zjevně kloní hlavní autor pomníku i předseda konfederace politických vězňů, spekulují o tom i politologové a komentátoři.

Rozhořčení je pochopitelné, ale je tu i druhá, poněkud pozapomenutá alternativa. Že totiž hnusnou a tupou věc mohla udělat taky duševně vyšinutá bytost, eventuelně partička zanedbaných anebo zideologizovaných pubescentů, kteří ji naplánovali při sedmi osmi pivech a promtně provedli.

Druhá možnost je pro společnost jistě lepší - šílenec toho sice může hodně napáchat, ale jedná sám za sebe a až bude dopaden, nepřijdou po něm automaticky další. U pubescenta je zase naděje, že jednou vyroste a bude se snad věnovat užitečnějším věcem.

Vandalismus na Zoubkových sochách činnost šílence či pubescenta nevylučuje. Omotat sochy lepicí páskou je snadné - připravit molotov koktejl taky. Navíc šlo naštěstí o zjevně amatérskou práci: exploze nastala v neděli časně ráno a policie i média se o věci dozvěděli teprve v pondělí dopoledne.

Jestli chtěl někdo připoutat pozornost k "rudým ideálům" petardou, jejíž ozvěna dolehne k mediálním uším za den a kousek, pak zřejmě nepatří ke špičkám svého oboru.

Smyslem těchto vět není snaha bagatelizovat útok na pomník obětem komunismu. Spíš jde o upozornění na jistou "nevyrovnanost v přístupu".

Česká společnost je nesmírně citlivá na to, když se někdo dotkne symbolů, když pomaluje pomník nebo urazí soše hlavu. Kdekdo je ochoten vidět za tím spiknutí, kdekdo upozorňuje na extremismus, média jsou náhle ve střehu. V pořádku. Jenom je divné, že nesrovnatelně vážnějším věcem se věnuje nesrovnatelně menší pozornost.

A tak nezbývá, než pořád dokola opakovat: místopředsedou parlamentní komory, zvoleným nadpoloviční poslaneckou většinou je komunista Vojtěch Filip, muž, který se jezdí setkávat s totalitními pohraničníky, jejichž úkolem bylo střílet do lidí.

Předseda KSČM Miroslav Grebeníček, známý obhájce totalitního systému, byl za souhlasu předsedů ostatních stran přijat prezidentem republiky jako respektabilní politický partner.

Anebo jiná věc, aktuálnější: před několika týdny mluvila členka poslaneckého klubu KSČM a bývalá učitelka dějepisu Jitka Gruntová na sněmovním plénu o tom, že "termín komunistický stát se u nás ujal jako produkt antikomunistické hysterie po roce 1989" a že by se tudíž neměl slavit den obětí komunismu, ale "den obětí studené války".

Když se lidovecký poslanec Josef Janeček pozastavil nad tím, co tato paní asi učí děti a zda jim skutečně říká, že "za zvěrstva komunismu mohou demokratické státy", komunisté s ním nechali zahájit disciplinární řízení, aniž by proti tomu kdokoli z demokratických politiků okamžitě protestoval.

Citované příhodě věnovala média pouze několik zmínek, přitom je poměrně těžké zbavit se pocitu, že je to nejen ve výše popsaném kontextu pádnější urážka obětí komunismu, než jedna zdemolovaná skulptura Olbrama Zoubka.