Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

V českých médiích se o akci Kryštof psalo a píše zpravidla s despektem a s pochmurnou ironií.

Policie sice zkontrolovala víc než 360 tisíc aut a u každého třetího zjistila nějaký dopravní přestupek, když ale akce skončila, následoval první říjnový víkend, kdy na silnicích umřelo třicet lidí.

Na jedné straně může působit poněkud zkratkovitě, dává-li se bezohlednost, neopatrnost nebo smůla řidičů do přímé souvislosti s právě ukončeným policejním zátahem. Na straně druhé to dost dobře nejde nedávat dohromady.

Není to tak, že při masivních akcích se policie hlavně předvádí a pokouší se nějak zamaskovat, že po většinu dní nedělá to, co by dělat měla? A není to tak, že obřím zátahem se prostě otevírá prostor k rozsáhlému obtěžování lidí, že se tak "vykazuje činnost" bez ohledu na její kvalitu a smysl?

Současný "zátah na řidiče" bude podle všeho ve většině případů vypadat podobně jako Kryštof, tedy následovně.

Úspěšnost české policie v boji s českými silničními piráty tedy nelze posuzovat podle toho, kolik vozů zkontroluje

Policejní hlídka zastaví automobil a požádá řidiče o doklady. Ten se zeptá, jestli něco provedl a dostane rutinní, ale v zásadě dost nevychovanou odpověď: Běžná kontrola podle toho a toho paragrafu, vystupte z vozu.

Pak si policista vezme různé průkazy, začne obcházet auto, bude do papírů chvíli hledět a opíše si údaje. Zeptáte se proč, když jste nic neudělal, ale muž zákona se zatváří záhadně a řekne: To je pro naší potřebu...

Snad bude chtít vidět lekárničku, rezervní kolo nebo žárovky. Teprve pak bude řidič muset možná "dýchnout". Potom se to odškrtne a bude zastaven další. Jezdí-li řidič hodně, potká ho to během tří dnů několikrát.

Když si vydělíte citované číslo 360 tisíc prohlédnutých vozů třemi, vyjde 120 tisíc. To jsou ti, kdo se dopustili nějakého přestupku. 240 tisíc řidičů tedy bylo perlustrováno zbytečně.

Dá se nicméně namítnout, že při Kryštofovi vyšlo najevo, že tisíc lidí sedlo za volant s alkoholem v krvi a další tři a půl tisíce lidí zase vyrazily na cestu, aniž by měly řidičák.

Tohle odhalení je ale úspěch jen zpoloviny: O akci se vědělo, tak jako o té nynější, média o ní nepřetržitě inofrmovala, a přesto se několik tisíc lidí odvážilo zmíněných riskantních kroků. Jestli to o něčem svědčí, pak asi o jejich víře, podpořené zkušeností, že s českou policií se dá nějak domluvit, začasté finančně - "bez bločku".

Má-li se ovšem počet smrtelných nehod na českých silnicích snížit, je třeba, aby policie dávala dost jasně najevo, že ohrožovat ostatní se nevyplácí, že hazardující řidiči se musí bát postihu. K tomu nevede cesta přes masivní nárazové akce, je to práce na dlouhé měsíce.

Cestu k ní by možná usnadnilo, kdyby policisté nesměli přímo vybírat pokuty, protože by se tak snížila možnost korupce.

A další problém - když zátah skončí, vyrazí na silnici všechny vraky, které jejich majitelé nechali pro sichr na pár dní v klidu, protože jsou chudší a nemají na zbytečné úplatky.

Zase se - tak jako po Kryštofovi - začne jezdit na červenou a najíždět do přechodů pro chodce, nezřídka za přihlížení hlídky, která si s agresivním řidičem neví rady. V Praze jsou místa, kde se člověk s nebezpečným porušením předpisů setkává denně s takřka stoprocentní jistotou, ale na policistu nenarazí.

Úspěšnost české policie v boji s českými silničními piráty tedy nelze posuzovat podle několikadenní intenzivnější služby, ani podle toho, kolik vozů zkontroluje. Spíš by se chtělo říct, že úspěšná bude tehdy, až se poměr obrátí, až bude zastaveno víc těch, co něco opravdu udělali, než těch, kteří prostě náhodou jeli kolem červené plácačky.