Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jaroslav Jírů publicista

Dlouholetá praxe v žurnalistice mne poučila, že všechny významné světové události mají dvě tváře, jednu otevřenou a druhou skrytou.

Ta první je určena médiím a divákům, slouží jako zdroj a inspirace davového jásání, vlasteneckých tirád a jiných bombastických zvráceností.

Ta druhá zůstává ve stínu jako ošklivá a chudá příbuzná, kterou nikdo nechce. Je v ní samozřejmě mnohem více reality, nic nepřikrášluje, ale právě proto stojí skromně v koutku. Někdy může na první pohled vypadat jako anekdotický příběh, ale to jí neubírá na významu.

Čchien se vrátil do Pekingu s touhou pomstít se Americe. Založil Čínský kosmický výzkum

Čínská lidová republika vyslala do kosmu "Božskou loď" Šen-čou s tchaikonautem Jeng-Li-vejem na palubě a celou Čínou zní z tlampačů jeden hlas: "Jsme světová velmoc!"

Milióny zubožených venkovanů zírají němě a nevěřícně na tu událost, jejíž význam jim uniká. A zírali by ještě více, kdyby věděli, jakými spletitými cestami prošla představa, že země, kde většina obyvatel žije z ruky do úst a s obtížemi se podepíše, pošle raketu do kosmu.

Paradoxně se o to velmi zasloužil americký senátor Joseph McCarthy, který si v 50. letech umínil, že vymýtí ze Spojených států všechny rudé. Tak se stalo, že se jeho cesta zkřížila s osudem Číňana Čchien-Süe-šena.

Ten se narodil v východočínském městě Hang-žu v roce 1911, kdy se rozpadala říše Mandžuské dynastie a rodila se Sunjatsenova republika. Mladý Čchien studoval brilantně v Šanghaji a dostal v roce 1935 stipendium do Spojených států.

Vystudoval s výborným prospěchem prestižní Technologický institut v Massachusete a získal doktorát v Kalifornii jako konstruktér raket. Vyráběl je s kamarády na koleně a vystřeloval do vzduchu jako dětské hračky v kaňonu u Pasadeny.

Za války se stal plukovníkem letectva. V roce 1945 ho poslali do Německa, aby tam zpovídal Wernera von Brauna. Tak se představme tu scénu: uprostřed rozvalin sedí von Braun, který sloužil oddaně Hitlerovi a sděluje všechno, co ví, mladému Číňanu, jenž to předá, komu vlastně? To v této chvíli nemohl nikdo vědět. Pečlivý Čchien to všechno vtělil do osmisetstránkové knihy, která se stala biblí americké kosmonautiky.

Ale bdělý Mc Carthy v něm viděl přesto rudého špióna, uvalil na něj domácí vězení a v roce 1955 ho americké úřady vyměnily z piloty zajaté ve válce v Koreji. Čchien se vrátil do Pekingu s touhou pomstít se Americe. Založil Čínský kosmický výzkum. Pak se však zapletl s "bandou čtyř" a upadl v nemilost.

Pochopil, že v Číně je vždy třeba stát na správné straně. V roce 1989 schválil veřejně masakr na Tienanmenu a byl opět nahoře. Z amerických, německých a ruských plánů sestrojoval čínské rakety. Jeho žáci nahustili Božskou loď.

Chudák Joseph McCarthy, ten se musí v hrobě obracet!

Celá Čína prý teď jásá nad tím úspěchem. Ale zpravodaji pařížského listu Le Monde říkali obyčejní Číňané v ulicích Pekingu, že by se ty miliardy utracené za stavbu lodi měly raději dát chudým Číňanům a zaostalým krajům.

Na čínském internetu zaznívají kritické hlasy jako: "Božská loď byla postavena z našich daní. Mohli nám tedy alespoň ukázat přímý přenost ze startu. Mysleme raději na nezaměstnanost a ekonomiku než na prestižní operace, které chtějí omráčit."

Není to tak zlé s těmi Číňany. Některým z nich neušlo, že Sovětský svaz dobýval kosmos několik desítek let. A pak se tiše rozpadl.