Přehled českého tisku

Pondělí 17. června 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

KSČM pomýšlí na vládu

České deníky se věnují výsledkům voleb a povolebním jednáním. Právo a Mladá fronta přinášejí rozhovor s Vladimírem Špidlou, předseda ČSSD však ani v jednom z nich nejde dál než v interview, která během víkendu poskytl televizím.

Právo vyzpovídalo i předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka. Šéf českých komunistů vypočítává, co by jeho strana mohla nabídnout vládě, jejíž by KSČM byla součástí:

"Jsme připraveni nabídnout nejen dva ministry, ale celé realizační týmy pro resort sociálních věcí a místní rozvoj. Neříkám, že nemáme odborníky na armádu nebo policii, ale v tuto chvíli bychom tyto silové resorty ponechali ČSSD."

Grebeníček se vyslovuje i k bohumínskému usnesení, kterým si sociální demokraté zakázali spolupráci s komunisty:

"Toto usnesení je určitý prvek zkostnatělosti, kdy jde o praktiky, které povyšují sjezdové usnesení nad realitu a nový vývoj. Vím, že v ČSSD jsou lidé, kteří si to uvědomují a najdou odvahu se zachovat na úrovni doby."

Schovaní činovníci ODS

Deníky se vracejí v reportážích vracejí k dění ve stranických centrálách během zveřejňování výsledků voleb.

Mladá fronta Dnes zjistila, kde se sešli šéfové občanských demokratů, na které ve Sněmovní ulici celé odpoledne čekaly desítky novinářů. Sobotní odpoledne měli strávit ve státní vile, kterou obývá Václav Klaus.

Špičky ODS se bály i toho, že se novináři budou popásat na jejich zklamání a kamery budou studovat každý detail jejich tváří při vyhlašování výsledků. Nechtě to přiznal šéf senátorského klubu Mirek Topolánek:

"Jsem rád, že jsme byli mimo. Bylo dobře, že jsme nedělali "kanónenfutr" těm natěšeným novinářům, kteří měli celý den natěšené ksichty v hlavní kanceláři ODS."

Příčiny vzestupu komunistů

Většina komentářů se však nenese v duchu veselém, zabývají se totiž vzestupem KSČM, jeho příčinami i důsledky.

Pavel Verner ve svém textu pro Právo soudí, že politika izolace komunistů by měla skončit: "Zárukou konjunktury KSČM je především fakt, že ta parlamentní strana je vyvázána z jakékoli odpovědnosti. Nikdo s ní dosud nechtěl utvořit koalici, všichni se vůči ní vymezují, prezident ji ignoruje. V čemkoli negativním, co se v tomto státě stalo, jsou tímto pádem komunisté nevinně."

Pavel Tigrid v textu pro Mladou frontu Dnes zase volební úspěch KSČM popisuje jako přímou hrozbu pro demokracii. Komunisté podle něj dovedou čekat na chvíli zralou ke "konečnému řešení".

"Ta chvíle nastává tehdy, kdy údajného třídního nepřítele stačí (často vinou neuvěřitelné lehkomyslnosti demokratické části společnosti) už jen dobít, dokopat, zlikvidovat. Zdeněk Mlynář, poctivý pražskojarní, reformě orientovaný soudruh, donucený k emigraci nás, poražené demokraty varoval: 'Pamatujte si: komunisté se dělí o moc jen a pouze, když musí'," uzavírá varování Pavel Tigrid.

Ještě patovější situace

Velmi skepticky výsledek voleb vnímá i politolog Bohumil Doležal, opět v textu pro Mladou frontu Dnes.

"Zdá se, že platí zásada: "každé následující volby dopadnou hůře, než ty předchozí". V podstatě jde o to, že každé další volby vytvářejí ještě hlubší patovou situaci. Skeptik by z toho mohl vysoudit, že parlamentní volby se jako prostředek politiky pro českou společnost nehodí. Pravda je, zdá se, opačná - česká polistopadová společnost se ještě s parlamentarismem nenaučila zacházet."

Důvody úspěchu KSČM se v textu pro Lidové noviny snaží pojmenovat Martin Weiss. Za způsob, jak snížit komunistický vliv označuje změnu volebního systému a pokračuje:

"Jenže i kdybychom se tímto způsobem Grebeníčkovců zbavili, cosi podstatného by tu zůstalo: ti lidé, pro které otázka "kdo může za nástup komunistů?" nedává smysl. To nejsou zdaleka jen naštvaní demokraté, kteří chtějí "poslat signál" elitám. Je to i ohromující množství lidí, kteří na komunistické straně nevidí nic špatného, kterým bylo za komunismu líp a jeho zločiny jim nevadily."

Čtenář rozrušeného obrazem země, který kreslí komentáře v novinách, pátrá po nějakém pozitivním poselství. Najde ho na páté straně deníku Blesk, kde titulek osvětového článku nekompromisně hlásá "Průjem si z cest vozit nemusíme". Z textu dotyčného článku ovšem vyplývá, že si ho vozíme.