Z pera Marka Šálka
Za dvacet let místo za deset, za sto miliard místo za padesát. Atomová elektrárna v Temelíně začátkem května v tichosti najela na plný výkon.
Dvojnásobný čas a dvojnásobné peníze potřebné k dokončení stavby století jsou nejviditelnější daní za to, že český stát uvěřil polopravdám, manipulacím a lžím Českých energetických závodů.
 |  |  |  |  | | | Temelín se stal symbolem starých časů a nutného zla. | |  |  | |  | Ještě nedávno nás atomčíci a jejich ministři strašili, že v případě nedokončení Temelína klekne hospodářství. Teď, když je jasné, že bezmála všechna elektřina z něj putuje za hranice, můžeme bilancovat.
Škod se najde bezpočet. Vystěhování šesti set obyvatel někdejšího Křtěnova, Březí, Knína, Podhájí a Temelínce. Zhanobení jihočeské krajiny a spoutání Vltavy dalšími přehradami. Zastrašování a zesměšňování odpůrců atomu, spojené s nacionalistickou kampaní proti Rakušanům.
Po roce 1990 pak dovršení monopolizace tuzemské energetiky a prohloubení skepse u části veřejnosti, že v demokracii se nerozhoduje o tolik jinak než za totality.
Je-li však řeč o temelínských ztrátách, bylo by nespravedlivé nezmínit nálezy. Nemám na mysli výrobu elektřiny a stoupající akcie ČEZ, ale obecné rozšíření povědomí, že tudy cesta pro příště nevede.
Temelín se stal symbolem starých časů a nutného zla, s příštími atomovým elektrárnami je snad utrum. Víceméně všechny argumenty, čísla a dedukce, kterými nás zásobili bojovníci proti Temelínu, se nakonec ukázaly jako pravdivé.
Nakonec osobní historka. Na jaře roku 1995 bylo mému staršímu synovi šest let. Rádio hlásilo slunečno, nasedli jsme proto v sobotu ráno do autobusu a rozjeli se do Týna nad Vltavou. Odtud jsme pokračovali pěšky směrem k chladicím věžím.
Krásný výlet podél řeky a napříč rozkvetlými loukami skončil pro dítě šokem, ve fascinaci monstrem na obzoru se mísil obdiv s dosud nezažitou hrůzou. Zdržel jsem se komentáře, zvědav, jak zážitek zpracuje dětská mysl.
Rozuzlení hádanky přišlo o osm let později. Při malování jsme doma našli noviny z roku 1985.
"Až raz bude upratané okolie, potom se atömove elektrarně stanú práve takými príznačnými a neubližujúcimi súčasťami krajiny ako božie muky, ale s tým rozdielom, že namiesto planej viery bude z nich vytiekať životodarný prúd do ciev republiky," psal slovenský deník Pravda před osmnácti lety o rozestavěném Temelínu.
Můj dnes třináctiletý syn se řehtal jak blázen. Takovou blbost prý ještě nečetl. Hluboce jsem si oddychl. |