Adam Drda
Je báječné, že se v otázce reformy veřejných financí dokázala vláda na něčem shodnout, přestože je složená ze stran, jejichž programy i světonázor jsou v mnoha ohledech protikladné.
Je také dobré vědět, že koaliční kabinet Vladimíra Špidly jako první k nějakému zásadnímu pokusu o řešení "největšího státního problému" vůbec přistoupil.
 |  |  |  |  | | | Po čtyřech měsících roku je na důchodovém účtu patnáctimiliardový shodek. Podle odborníků už začala krize. | |  |  | |  | Zároveň by si však pozorovatel měl být vědom, že Čechům už teče do bot a vláda ještě pořád dělá první kroky. Že řeší to, co předchozí politické representace zanedbaly, ba dokonce ze strachu z voličů dlouhodobě ignorovaly.
Platí to zejména pro předchozí sociálně-demokratický "oposmluvní" kabinet Miloše Zemana, který se honosil svými úspěchy a jehož členové přitom bagatelizovali rostoucí státní dluh a plánovali obrovské výdaje - jako příklad za všechny zmiňme nákup stíhaček Gripen.
V tuto chvíli nelze o výsledcích jednání říct nic - jsou z něj pouze kusé informace. Připomeňme tedy alespoň, z čeho se vlastně Česko dostává.
Už minulý týden se politici shodli na hrubých rysech reformy - například na tom, že v roce 2006 má deficit veřejných financí činit namísto současných šesti jen čtyři procenta.
V praxi to znamená, že výdaje státu musí během tří let poklesnout zhruba o devadesát miliard korun. Tedy obrovské úspory, které se dotknou každého obyvatele české kotliny - a to se ještě vláda přiklonila k mírnějším opatřením, než doporučovali nezávislí ekonomové a centrální banka.
Navíc je jasné, že výdaje státu nebudou stejné, jako v posledních letech - začne se přispívat do pokladny Evropské unie, možná se bude muset zaplatit deset miliard po prohrané arbitráži se společností CME atd. atp.
K popisu české situace pak přidejme jakousi "podilustraci", týkající se důchodové reformy. Vicepremiér Pavel Rychetský včera v jednom z diskusních televizních pořadů sdělil, že koalice hodlá přejít z tzv. "průběžného systému" na "příspěvkový", zároveň se má podle starších informací zvýšit věk pro odchod do důchodu na 63 let a mají se zpřísnit podmínky pro ty, kdo budou chtít pobírat penzi předčasně.
V tuto chvíli se neví, jak bude penzijní systém přesně vypadat, jisto je jen to, že vláda chce vykročit směrem, který různí analytici doporučují už asi deset let. A jak vypadadá současný "penzijní stav"? Po čtyřech měsících roku je na důchodovém účtu patnáctimiliardový shodek a podle odborníků to znamená, že už začala krize.
Věkové rozložení populace se bude podle demografických studií nadále zhoršovat - a za třicet let má na sto pracujících připadat jedenaosmdesát důchodců. Nejen ekonom soudí, že posunutí hranice na 63 let nebude stačit.
Vláda se včera údajně domluvila i na úpravách v dalších oblastech, ať už jde o o systém daní nebo sociálních dávek. Všude musejí být škrty vpravdě rasantní. Jenomže sjednotit se na úrovni expertů a ministrů je jedna věc a předělat pak domluvu do podoby zákona a protlačit ji v parlamentu je věc druhá.
České politické strany jsou příliš zvyklé nadbíhat veřejnému mínění, takže se z feromy veřejných financí určitě nestane idylka, v níž by se víc myslelo na dlouhodobý veřejný zájem, než na příští volby. Navíc se dá čekat, že nejen koalice, ale hlavně vládní sociální demokracie nebude zcela jednotná.
Aby se kabinetu, který převažuje opozici jedním hlasem, podařilo účelnou reformu prosadit, musel by mít naprostou disciplínu, odhodlání riskovat a musel by mít v čele člověka, schopného postavit za sebe do řady i zavilé protivníky.
Vladimír Špidla má už několikátou příležitost prokázat, zda někde hluboko v něm takový politik dříme. |