Daniel Kaiser
Vládní koalice si upravuje mocenské poměry v republice k obrazu svému - po výměnách v různých dozorčích radách, ve vedení Českých drah nebo třeba Telecomu se dostalo i na mediální orgány.
Minulá vysílací rada, všeobecně vnímaná jako relikt opoziční smlouvy, byla odvolána zhruba před třemi týdny - její konec urychlila mezinárodní arbitráž, která republice přikázala zaplatit bývalým americkým investorům TV Nova desetimiliardovou pokutu.
 |  |  |  |  | | | Třeba bude stačit trochu pohrozit a televize přestane rozčilovat vládu i jejího vznětlivého ministra kultury. | |  |  | |  | A na Novu myslel i včera asi každý, kdo rozhodoval o radě nové.
Ministr kultury Pavel Dostál už před hlasováním maloval před soukromou stanicí hrozivý scénář: navrhne Radě vzít Nově licenci, protože se z televize line tendenční zpravodajství, rozuměj zpravodajství příznivé ODS a poškozující vládu.
K tomuto dojmu celkem snadno dojde i divák nováckých zpráv nebo třeba nedělní Sedmičky a také občanští demokraté dělali včera všechno pro to, aby podezření potvrdili.
Odmítli například vypárovat jednoho svého poslance za sociální demokratku, která leží v nemocnici po operaci, a ukázali tak míru necitu v podobných případech nevídanou.
ODS jako by se bála ztráty vlivu ve vysílací radě a chování jejího poslaneckého klubu včera připomínalo pacienta, jemuž postupně odebírají tišící látky.
V české nemocnici to ale funguje tak, že pomyslné opiáty ODS nesnižuje lékař, ale jiný pacient, který přitom používá zvláštní metody - tak rád by by si taky dal.
Hladký úspěch dvou kandidátů ČSSD, Evy Kantůrkové a Jana Kostrhuna, naznačuje, že se na nich ČSSD domluvila s komunisty a že jim za to zase pomohla s jejich člověkem, Daliborem Matulkou.
Dohoda, pokud byla, asi během odpoledne zkrachovala, komunistický exposlanec ve Velké radě si ale zaslouží stejnou pozornost jako nedávný pochod komunistické exposlankyně do televizní rady na zádech ODS.
Mávnout rukou nelze ani nad námitkou občanských demokratů, že se z vysílací rady stává parlamentní trafika. Tři bývalí poslanci a jeden nedávný senátor, lidovec Šenkýř, takhle zpolitizovaná nebyla ještě žádná rada od převratu.
Na to, že teď republice vládnou zhruba ty síly, jež se navzájem začaly očenichávat během televizní krize, vypuknuvší na ochranu proti poliitkům, dost zvláštní výsledek.
Při prognózách příštího osudu TV Nova ale občanské demokraty patrně příliš ovlivnila hořkost včerejší porážky.
Scénář, podle něhož rada vezme licenci Nově a přidělí ji - slovy Miroslava Macka "hochům, co spolu mluví" a - doplňme Mackovu úvahu - co mluví se Špidlovou vládou, se zdá přehnaný.
Jak změřit tendenčnost ve zpravodajství? Něco jiného je zaujetí cítit a něco úplně jiného přeložit tento pocit do řeči paragrafů, až se držitel licence začne bránit u soudu.
Kritici Novy by byli přesvědčivější, kdyby jí tendenčnost se stejnou vervou vytýkali i před rokem 1997, kdy zase novácké zprávy a Sedmička působily jako urychlovač odchodu tehdejšího premiéra Klause.
A právě vědomí o schopnostech Novy a jejího ředitele kopírovat politický terén dává tušit, jak se asi vztah nové Rady a staré Novy může vyvíjet.
Třeba bude stačit trochu pohrozit, přitlačit ke zdi, a televize přestane rozčilovat vládu i jejího vznětlivého ministra kultury. |