Daniel Kaiser
Devětačtyřicet dní před referendem o vstupu do Evropské unie skoro polovina českých voličů tvrdí, že o ní nemá dost informací.
Je to výtka, která míří proti vládě, i když o jejích přesvědčovacích respektive vysvětlovacích kvalitách zas tak moc nevypovídá. "Málo mě informovali" je výtka oblíbená, spolehlivě neprůkazná a lehce zneužitelná, když se nechce říct: EU mě nezajímá.
 |  |  |  |  | | | Každé kampani by měla předcházet důkladná rozprava. A tu jsme v tuzemsku neviděli a neslyšeli. | |  |  | |  | Nicméně povinností vlády, která si vepsala do štítu a snad i uvěřila tomu, že vznikla proto, aby garantovala české členství v Evropské unii, je udělat všechno pro co největší účast v referendu. V živé paměti zůstává nedávný trapas z Maďarska, kde se k referendu víc než polovina voličů vůbec neobtěžovala.
Proto se před referendem chystá kampaň. V hrubých obrysech, které včera vyjevilo ministerstvo zahraničí, se kampani, aspoň v její první fázi, nedá upřít jistý švih. Je hezká na pohled a neunavuje údaji.
Na billboardech a v televizi budou defilovat typizovaní "normální Evropané" - Řek, Finka, Ir, Španělka, Portugalec a Rakušanka - příslušník nějakého velkého evropského národa chybí, samozřejmě hlavně Němec.
Myšlenka ministerstva představit obyčejné lidi, s nimiž - jak říká šéfka kampaně Jana Adamcová, budeme žít, ukázat, že EU nejsou toliko předpisy, instituce a obávaný úřednický kolos, ale hlavně lidé, z marketingového hlediska nemá chybu.
Kdyby ale tvůrcům kampaně šlo o informovanost, museli by na billboardy napsat: jestli s těmito lidmi chcete pracovat, sousedit nebo je navštěvovat bez pasu, musíte akceptovat předpisy, instituce a úřednický kolos.
Kampaň, i kdyby byla ušitá sebelíp - a tady s konečným verdiktem ještě budeme muset chvíli vyčkat - slouží k navození psychózy, chce vyhecovat hlavně tu část národa, co má ráda davový prožitek.
Každé závěrečné kampani by ovšem normálně měla předcházet důkladná rozprava. A tu jsme v tuzemsku neviděli a neslyšeli.
Mohou za to hlavně vládní strany - když o Evropě promluvil třeba Václav Klaus, utínali ho a kouleli přitom očima, jako kdyby se s každým otevřením Klausových úst česká přihláška do Unie ocitla ve smrtelném ohrožení.
Premiér i ministr zahraničí na podporu Unie vytahují někdy argumenty antikvární - oblíbené, ve skutečnosti ale už aspoň čtyřicet let zastaralé je takzvané Kohlovo dilema "Evropa nebo válka", a někdy věcně chatrné.
To když například Vladimír Špidla oslňuje hospodářským růstem Irska a neříká, že většina investic, které do Irska přišly, přišly z Ameriky a nepřilákaly je tam evropské normy, ale nízké daně.
Z druhé strany ODS a především nový prezident Václav Klaus cílevědomě doplňují vládní propagandu o rizika rozšíření.
Zní to také divně: když jsem pro vstup, mělo by přece aspoň 51 procent toho, co o Evropské unii řeknu, být Unii příznivé, jinak se vystavuji podezření z počínající schizofrenie. Z tohoto klinče politiků se veřejná debata nedostala.
To už ale kampaň ministerstva zahraničí nespraví. Bude ji asi doprovázet lehká nervozita, hektičnost a nevyřčený pocit, že to přece nemůže špatně dopadnout.
Prostě trochu jako poslední týden před maturitou, svaťák, kdy se žáci snaží dohnat, na co měli čtyři rok čas. |