Adam Drda
Agentura GfK předevčírem zveřejnila výsledky průzkumu o korupci v Česku. Vyplynulo z něj, že nešvar v posledních letech narůstá a že skoro čtyřicet procent Čechů dává občas úplatky. Téměř třetina obyvatel to považuje za normální.
Co má tahle věc společného s Karlem Srbou? Rozhodně víc, než jen fakt, že někdejší generální sekretář Jana Kavana by podle toho, co tvrdí policie, mohl být nazván "úřednickým korupčním králem".
 |  |  |  |  | | | Téměř třetina Čechů považuje korupci za normální. | |  |  | |  | Ať už totiž Srba plánoval vraždu známé novinářky nebo ne, stal se jakýmsi symbolem neprůhledné opozičně smluvní politické éry.
Když sociální demokracie vyhrála v roce 1998 volby, bylo to mimo jiné díky slibům, že spustí akci čisté ruce. Ta se však záhy poněkud zvrtla - tažení proti podvodníkům se vpodstatě nekonalo, zato Karel Srba a poradci Miloše Zemana dostali prostor k nečekaným aktivitám.
Dnes je Srba podezřelý, že bral peníze přinejmenším od stavebních firem, jimž přihrával státní zakázky. Jako státní úředník s lehce nadprůměrným příjmem bydlel na vlastním statku, který prošel mnohamiliónovou rekonstrukcí, milióny se u něj našly v igelitových pytlících, namočil se navíc i v cause pronájmu hotelu Český dům v Moskvě, jež byl výrazně nevýhodný pro stát...
Je zřejmé, že vláda, která tohle umožnila, neměla na boj s korupcí čas. Zato si velkoryse počínala při zadávání veřejných zakázek, jako byla stavba dálnice D-47, chtěla kupovat letadla za miliardy, které neměla, pustila se do nečitelné transakce s ruským dluhem...
V médiích se o všech případech, o jejich podivných souvislostech i o Srbovi často referovalo. Vláda zpravidla reagovala popuzeně, jednou dokonce snahou o likvidaci nepohodlného týdeníku - Srba sice nakonec rezignoval z funkce, ale přitom byl svým šéfem označen za příkladného úředníka.
Podobné informace mohly mít silný dopad, zvlášť na společnost, která se dlouhé totalitní roky řídila nepsaným heslem "kdo nekrade, okrádá rodinu".
Člověk, vychovaný v systému, jež se opíral o úplatky doslova na každém rohu, ať už šlo o návštěvu automechanika nebo OPBH, potřebuje nejen "bdělou policii i justici", ale v první řadě příklad shora.
Něco, co by přetrhlo pseudoospravedlnění korupce, které zní "když podvádějí ti nahoře, můžu podvádět taky". Takový příklad jim Zemanova vláda, udržovaná u moci občanskými demokraty, nedala.
Dá ho tedy ta dnešní? Kabinet Vladimíra Špidly se od od činů toho předchozího distancuje, jak jen to jde, ruší stará rozhodnutí a snaží se postupovat mnohem transparentněji, ale to nestačí. Vláda se těžko může tvářit, jako by se v uplynulých letech nic nedělo, když v ní sedí několik stejných ministrů.
Naopak - měla by mít sama zájem na tom, aby se všechny podezřelé causy prošetřily, protože jinak riskuje, že bude vždycky jen donucena k reakci, až začnou podrobnosti pomalu vylézat na světlo.
Začít by se dalo třeba u objasnění úlohy, kterou v případu Srba sehrál exministr a současný poslanec ČSSD Jan Kavan. Toho si teď Srba přeje u soudu jako svědka právě proto, že ho jeden ze zaměstnanců ministerstva zahraničí nařkl z korupčního chování - údajně prý Srbu kryl.
A vláda může po "zkušenosti Srba" udělat i další věc: sjednotit koalici a urychleně ve sněmovně předložit návrh, který by nutil státní úředníky prokazovat původ majetku a snad i umožnil, aby na ně byli nasazování policejní provokatéři.
Vypadá to sice drsně, ale jak říká šéfka české pobočky Transparency Internacional Adriana Krnáčová: "Aby se pacient uzdravil, je třeba nasadit radikální léčbu." |