Z pera Miloše Rejchrta
K velikonoční vigilii ze soboty na neděli jsem si s několika kandidáty křtu svatého přidal i očekávání východu slunce na vesnickém hřbitově.
Však je Kristus nazýván sluncem spravedlnosti a očekávání spravedlnosti je dobré nevzdávat. Dočkali jsme se, slunce vyšlo, se spoustou barevně světelných efektů, které jenom slunce umí.
 |  |  |  |  | | | Památníky z druhé světové války bedlivě rozlišují, na které straně kdo padl. | |  |  | |  | Kromě rodinných hrobů stojí na hřbitově i obecní památník, asi s tuctem jmen padlých. "Obětem války" - je tam vytesáno a pak jen letopočet 1914-1918.
Ani zmínky o tom, že jedni bojovali za císaře pána v rakouské armádě, a druzí proti císaři pánu v československých legiích. Obětí války byli všichni a tak to jejich obec nechala vepsat do kamene.
Památníky z druhé světové války takhle všeobjímající nejsou. Bedlivě rozlišují, na které straně kdo padl. Dodnes je nepředstavitelné, že by v Čechách mohli mít svůj pomníček ti, kdo padli při poválečné mstě, zvané divoký odsun.
Při nedávné válce v Iráku rozlišení na zlé a dobré padlé bylo zvláště zřetelné. Nalezení těl dvou britských vojáků, zřejmě zabitých po té, co upadli do zajetí, bylo jednou z hlavních zpráv nejen v Británii.
A co iráčtí muži a chlapci, kolik jich padlo? Nevíme, ani ta čísla neznáme, natož jména. Bojovali na nesprávné straně, pomník jim sotva kdo postaví.
Uvykáme tomu, že války jsou střet dobra a zla, přičemž zářné světlo a temný stín pak dopadají i na ty, kdo ve válce padli.
Jedni jsou hrdinové, aniž se třeba jakéhokoli heroického činu dopustili. Druzí jsou pouhá čísla, spíše nuly, jejich osobní osudy budou zapomenuty, včetně těch, kdo by do té války tak rádi nešli. Jedni totiž bojovali za svobodu a život, druzí za otroctví a smrt.
Nenabízejí nám ale památníky z první světové války jiný výklad? O velikonočním jitru jsem si na vesnickém hřbitůvku znovu všiml, že Kristova oběť na kříži spojuje i ty, kdo padli na opačné straně fronty.
Doma jsem se pak cíleně začetl do Jana Patočky a našel tam větu: "Život by tak rád už jednou žil, ale je to právě život sám, který plodí válku a nemůže se z ní vlastními prostředky vymotat."
Významná věta, vykládající válku jako křeč života, jeho labyrint a slepou uličku. Kristus vstal z mrtvých, mimo jiné proto, že život sám se ze svých zádrhelů vymotat neumí, vždyť sám plodí války a sobě lidské životy obětuje.
Jak si kdo ve svém osobním životě stál, na které straně, zda na straně sil kristovských nebo antikristovských, to se teprve ukáže, až po vzkříšení takříkajíc globálním.
Do té doby, jak praví Ježíš, Otec nebeský slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé. Nejen na hřbitově, dodávám já, ale tam to najednou bylo jasné jako slunce samo. |