| úterý 22. dubna 2003, 08:50 SEČ | | Analýza: Zkracování fronty | 
| Daniel Kaiser
Občanskodemokratická opozice se pro svoje prvenství v žebříčcích popularity moc namáhat nemusela: svému prvnímu předsedovi Václavu Klausovi sehnala nejluxusnější možný domov pro politické důchodce, Pražský hrad, a nový předseda strany Mirek Topolánek párkrát zabodoval v televizi.
Dál už jen stačilo sbírat voliče, kteří odpadli od vládního tábora. A bylo jich docela dost.
 |  |  |  |  | | | Jestli poločas rozpadu ještě nenastal, projde jím Špidlova koalice asi už tento týden. | |  |  | |  | Nejcitelnější propad zaznamenala Unie svobody - jestli v této vládě politicky vypustí duši, bude se zpětně jako okamžik zlomu jevit ochota, s niž se loni v září na nátlak ČSSD distancovala od populární Hany Marvanové.
K dvěma a půl procentům pro Unii připočtěme šest bodů pro lidovce a máme před očima celou bídu projektu bývalé čtyřkoalice.
Strany, které ještě před rokem a něco měly šanci vyhrát volby a postavit premiéra, dají dnes dohromady něco málo přes osm procent.
Sociální demokracie ztratila od voleb skoro třetinu voličů a dál se trápí vnitřní rozhádaností. Vicepremiér Pavel Rychetský rozbroje ve straně nedávno vysvětloval velikostí poslaneckého klubu.
Sedmdesátičlenný kolektiv prý se uhlídá jen těžko. Kdyby šla země do předčasných voleb, klub by se jistě stal přehlednější.
Německá propaganda za druhé světové války používala v takové situaci eufemismus 'zkracování fronty'. Celý proces vyvrcholil na konci války, kdy se Adolf Hitler mohl přesouvat ze západní na východní frontu berlínskou podzemkou.
ČSSD tak hluboko samozřejmě spadnout nemůže, na to už je příliš etablovaná strana s dlouhou tradicí a pouhá skutečnost, že vládne šestý rok v kuse, jí otevírá dříve nedostupnou střední vrstvu.
Jenže už se jí těžko podaří vybrat pokles popularity stejným způsobem, jakým ho vybral Miloš Zeman. Bývalý premiér za cenu rostoucího státního dluhu vytvořil zdání, že ekonomika získala za jeho vlády zdravé základy.
Vladimír Špidla to má daleko těžší. Systém je tak neefektivní, že i kdyby stát utrácel stejně nebo ještě o něco víc, vystačí to jen k udržování velmi skromného růstu. A zdroje už pomalu docházejí.
Tahle vláda se sice nikdy netvářila jako průkopník státní askeze, setrvačné zadlužování, které nemá žádný viditelný efekt, ale najednou začíná znervózňovat některé politiky v malých stranách.
Čím dál tím pravděpodobnější odklad zákonů nutných pro rozpočtovou reformu - pokolikáté už ČSSD svoje partnery odkazuje na příští rok? - by nakonec mohl vést až k rozklížení stojedničkové koalice.
A jestli poločas rozpadu ještě nenastal, projde jím Špidlova koalice asi už tento týden.
Těžko si představit situaci, která by odumírání koaličního ducha ilustrovala lépe než spor o deregulaci nájemného.
ČSSD přijde do sněmovny s vlastním návrhem a má už pro něj předjednanou pomoc od komunistů. Unie svobody a lidová strana budou kontrovat vlastní předlohou a tu zase budou mít předjednanou s ODS.
Ještě několik žebříčků popularity, které potvrdí pomalý sesun sociální demokracie a slabou pozici Vladimíra Špidly v ní, a fronta by se mohla ustálit zhruba tam, kde ji zahlédneme teď při bitvě o nájmy. |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:53 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|