Adam Drda
Česká polní nemocnice odletí tam, kde je zapotřebí a to je dobrá zpráva, stejně jako fakt, že v Iráku smějí od zítřka pomáhat čeští vojáci-chemici.
Nemělo by se ale zapomenout, jak dlouho politikům trvalo rozhodování, jaké lavírování je provázelo a jaké argumenty proti poskytnutí polního špitálu padaly.
 |  |  |  |  | | | Smrt v Iráku má velkou kosu a je dosti pracovitá. | |  |  | Vladimír Špidla |  | Oficiální postoj Prahy k válce, vyjádřitelný úslovím "ani ryba, ani rak", se v debatách o nemocnici projevil velice silně, stejně jako vnitřní rozpolcenost vládních stran.
Když se kabinet před časem na vyslání nemocnice shodl, opřel celou věc o rezoluci OSN, žádající humanitární pomoc. Jelikož boje byly na počátku, logicky se počítalo s tím, že zdravotní personál bude jako "ochranka" provázet speciální vojenský oddíl.
Okamžitě s tím byl problém na straně politiků-pacifistů: místopředseda lidovců Jan Kasal prohlásil: "S tím v žádném případě nemohu souhlasit." A dodal, že humanitární pomoc lze účinněji poskytnout, když se pošlou léky, voda a potraviny prostřednictvím Červeného kříže.
Připojil se k němu předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan, který řekl, že kdyby nemocnici provázeli vojáci bez mandátu OSN, mohly by některé státy usuzovat, že se Česko stává součástí válčící strany.
A prezident republiky Václav Klaus uvedl, že by špitál měl dorazit do Iráku až po skončení bojů, protože je otázka "zda se nemocnice zaplete do bojových aktivit".
Jan Kavan s předsedou zahraničního výboru sněmovny Vladimírem Laštůvkou pak prosazovali, aby Česko požádalo OSN o dodatečný souhlas a začali hned formulovat příslušný dopis, tedy de facto zaskakovat za ministra zahraničí.
Postupně se ukázalo, že zdravotní stav mnoha Iráčanů je vinou mnohaletého strádání v diktatuře tak děsivý, že potřebují odbornou péči mnohem naléhavěji, než věcné zásilky.
Zajímavý postoj "pacifistů" nicméně zůstal. Vezmou-li se jejich argumenty vážně, pak v politice nejde o to, co politik udělá, nýbrž o to, jak by si to možná někdy někdo mohl vykládat.
Člověk by řekl: v civilizované společnosti je primární pomáhat těm, kdo to potřebují; a když vláda opakovaně deklaruje, že vysílá nemocnici na pomoc civilistům v návaznosti na rezoluci OSN, tak to snad stačí.
Z jednání vlády přece existuje usnesení, záznam z tiskové konference, zkrátka mnoho dokladů, že se svévolně nepouští "do války". A pokud někdo bude chtít tvrdit opak ze zlé vůle, stejně si vždycky najde záminku.
Rovněž se zdá logické, že nemocnice, která jde do oblasti bojů musí být vojenská, to jest speciálně vyškolená, a potřebuje ochranu s přesně vymezeným úkolem.
Avšak podle českých politických pacifistů je věc citlivá, složitá, musí se o ní dlouze debatovat, psát oznámení, podávat žádosti... Těžko se pak ubránit dojmu, že hlavním smyslem takových aktivit jsou průtahy a zpomalení.
Premiér Vladimír Špidla včera v poslanecké sněmovně pateticky prohlásil: "Smrt v Iráku má velkou kosu a je dosti pracovitá".
To je svatá pravda, ale přesto je ve vzduchu otázka, zda by tomu většina poslanců - s výjimkou v jednotných ODS a US-DEU - přikládala váhu, pokud by válka už v podstatě neskončila a pokud by bylo potřeba posílat s nemocnicí nikoli policisty, ale vojenský doprovod.
Vyjádření prezidenta naznačuje, že "proti" by zřejmě nehlasovali jen komunisté. Nemocnice tedy možná putuje na místo určení zejména díky tomu, že se válka vyvíjela dobře pro spojence a špatně pro Saddáma.
Kdyby třeba v Bagdádu ještě probíhaly tuhé boje, potřební Iráčané v Basře by se české pomoci nemuseli dočkat. |