Ondřej Štindl
Inventura koaliční smlouvy na českou politickou scénu vstoupila s, řekněme, decentním třeskem, teď ji, zdá se, nenápadně vyklízí.
Ne že by se osud téhle ideje nějak výrazně lišil od příběhů jiných nápadů s nimiž v různých dobách přicházeli čeští vládní politici. Fakt ovšem je, že ona pověstná inventura, jakkoli ještě nezačla, svou úlohu splnila.
 |  |  |  |  | | | Podle Vladimíra Špidly by měla být inventura "čistě technická". Přeloženo do obecné češtiny: co nejrychleji na ni zapomeňme. | |  |  | |  | Během ne dvakrát klidného sjezdu sociální demokracie před dvěma týdny s představou inventury vystoupil místopředseda Stanislav Gross a trochu s její pomocí vybudil týmového ducha.
Vykreslil obraz ofenzivnějšího sociálně demokratického vládnutí, v němž ČSSD silou počtu mandátů vykáže koaliční partnery do patřičných mezí a dá jim najevo, kdo je ve vládě nejdůležitější.
Ještě na tiskové konferenci během sjezdu Gross říkal, že jím ohlášená inventura začne prakticky okamžitě, a že bude rázná. Více než dva týdny po sjezdu se předsednictvo vlády dohodlo na tom, že inventura proběhne na na úrovni politických grémií a připravilo "přibližný časový rozvrh".
Vyjádření, jež ve vztahu k inventuře zaznívají, jsou také čím dál méně konfrontační, podle předsedy vlády Vladimíra Špidly by měla být "čistě technická". Přeloženo do obecné češtiny: na inventuru co nejrychleji zapomeňme. Koneckonců, lepší osud si ten nápad stejně nezasloužil.
Stanislav Gross ji na sjezdu ohlásil výčtem deseti bodů koaliční smlouvy, s jejichž naplněním kabinet podle něj příliš nepokročil. Jmenoval například reformu penzijního systému, přípravu nového zákoníku práce, podporu rodin s více dětmi, registrační pokladny, majetková přiznání a další věci - jakkoli přitom nešetřil sžíravými poznámkami, mohlo pozorovatelůn jen těžko uniknout, že se většinou jednalo o problémy, které mají v rámci vlády na starosti sociálnědemokratičtí ministři.
Ve světle roztržky ohledně zákona o nájemném, který ČSSD do parlamentu dala proti vůli koaličních partnerů, zní dosti pikantně důraz, s nímž Gross, když o zákonu na sjezdu hovořil, citoval pasáž, podle níž mají koaliční strany návrh předložit společně.
Z bližšího ohledání tedy celá inventura vychází jako víceméně prázdné, krátkodobě efektní gesto. Ten krátkodobý efekt měl snad zakrýt věc, která je všem zainteresovaným snad jasná, i když se do vypjaté atmosféry sjezdových debat nehodí.
Koaliční vláda je vláda kompromisů. Trpce to prožívají všechny strany ve Špidlově kabinetu, třeba i lidovci, v jejichž řadách sílí kritika údajně přílišného posunu doleva, i unionisté a samozřejmě sociální demokraté - na druhou stranu sotva mohli očekávat, že menší vládní strany budou způsobně vděčné za to, že ve vládě vůbec mohou být a nebudou se snažit zvýšit svou váhu třeba nad limit vlastního volebního výsledku.
Rozložení sil v parlamentu jim takovou politiku umožňuje, byly by samy proti sobě, kdyby ji nepěstovaly. Řeči o koaliční inventuře vedou k úvahám o tom, zda vláda naplňuje spíš program ČSSD nebo Unie svobody a trochu odvádějí pozornost od závažnějšího problému - tím není taková nebo onaká činnost, ale spíš nečinnost, příležitostně maskovaná vytvářením všelijakých zdání. |