| pondělí 14. dubna 2003, 07:52 SEČ | | Analýza: Maďarské 'tak jo, no' | 
| Daniel Kaiser
Pořadí, ve kterém se v kandidátských zemích konají referenda o vstupu do Evropské unie, si středo- a východoevropští politici mezi sebou dohodli.
Je to jednoduchý trik: nejdřív přijdou ke slovu národy dlouhodobě proevropské, které budou hlasovat pro a národy se silným podílem pochybovačů se leknou, že zůstanou vně Unie, opuštěny i svými bývalými partnery z komunistického bloku, a budou také hlasovat pro.
 |  |  |  |  | | | Česká vláda eurokampaň zatím dělá tak jednostranně, že si toho všimne i člověk evropskou problematikou naprosto nezasažený. | |  |  | |  | Proto už měli referendum v nekomplikovaně proevropském Slovinsku a i teď v Maďarsku. Největší pochybovač mezi kandidáty, liberální Estonsko, bude například hlasovat až v září.
Trik zatím funguje. Co si ale z maďarského ano mohou vzít architekti české vládní kampaně?
První reakce na maďarské referendum se vesměs shodují, že trapně nízká volební účast je políčkem maďarské vládě i Bruselu. Nejít k referendu bylo asi pro hodně lidí asi způsobem, jak předvést svoje dilema - z Evropské unie nejsou nadšeni, kdyby ale zůstali venku, bylo by jim hodně úzko.
Vstup do Unie s sebou kromě jasných výhod nese i rizika - ať už jde o záplavu předpisů nebo perspektivu politické unie, která by všem příštím Chirakům umožňovala šikanovat země s menšinovým názorem.
Maďarská vládní kampaň se ale rizikům šikovně vyhýbala. Šikovné nemusí nutně být totéž co moudré. Lidé, kteří vyrůstali v komunismu, jsou na jednostranné kampaně s ušlechtilými úmysly ještě pořád citliví.
A v tom se skrývá varování i pro českou vládu. Ta svou eurokampaň zatím dělá tak jednostranně, že si toho všimne i člověk evropskou problematikou naprosto nezasažený. Na rozdíl od proevropských nevládních organizací nedostaly skupiny, které jsou proti Unii, z ministerstva zahraničí ani korunu.
Premiér Špidla před nedávnem slíbil, že povede osobní kampaň za vstup. To je v pořádku, ostatně ukotvení země v Evropské unii považuje za svou historickou úlohu.
Jenže při tom používá amatérské argumenty. Na podporu svého tvrzení, že rozšíření Unie zapříčiní hospodářský růst, včera na Nově tvrdil, že nezaměstnanost v Řecku, Portugalsku nebo ve Španělsku po vstupu rychle a významně klesla a že se to dá snadno dokázat.
Snadno se dá dokázat pravý opak. Španělsko vstoupilo do Unie už v roce 1986, ještě deset let poté se ale potýkalo s dvacetiprocentní nezaměstnaností. Boom posledních let má na svědomí premiér Aznar, který snížil daně.
Jako argument neposlouží ani Irsko - do evropského klubu vstoupilo už v roce 1973, hospodářský zázrak ale přišel až v devadesátých letech s liberalizací ekonomiky. Většina investic do Irska neteče z Evropy, ale ze Spojených států.
Do českého referenda o Evropské unii zbývají už jen dva měsíce. Jestli se ministři chtějí vyhnout rozpačitému ano na maďarský způsob, měli by zapomenout na rozpačité argumenty a konečně rozjet seriózní kampaň.
Jestli jim stačí jakékoliv ano, mohou pokračovat tak jako dosud. |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:40 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|